Zobrazují se příspěvky se štítkemMichal Zachar. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMichal Zachar. Zobrazit všechny příspěvky

MICHAL ZACHAR, VIZÁŽISTA a DOBRÝ ČARODĚJ: JAK SI SKRZE MUŽE, MŮŽE ŽENA ZLEPŠIT ŽIVOT

S Michalem Zacharem se znám řadu let. Vstoupil do mého života jakousi „náhodou“, když mi v dobách vytáčeného internetu poslal velmi objemný nevyžádaný e-mail a zablokoval telefonní linku na poměrně dlouhou dobu.
A protože jsem ten den měla zrovna mizernou náladu a byla to ta pověstná poslední kapka, tak jsem mu za to pěkně vyčinila. Ano, i tak mohou vznikat dlouholetá přátelství, nebo možná právě tak? Když si dovolíme být sami sebou a řekneme na rovinu, jak to cítíme? To se dovíte v rozhovoru s člověkem, který se do všeho vrhá s neuvěřitelným zápalem a dokáže jím „nakazit“ i své okolí. Sám o sobě říká, že je dobrý čaroděj, a já mu to i tak nějak věřím...

Jste muž mnoha profesí a tváří, typický Blíženec, nicméně začnu tématem, které asi zajímá nejvíce žen - tématem vztahu muže a ženy. Jak se díváte na dnešní dobu, kdy ženy na jedné straně volají po rovnoprávnosti, ale pak si stěžují, že rytíři, kteří by jim podrželi aspoň dveře, asi vyhynuli? Začnu asi takto: Pamatujte si vy, všichni romantici, co vám říká vyléčený romantik! Následky romantické lásky v světě lidském jsou totiž strašlivé. Zapomeneme na své povinnosti, vzdáváme se své morálky, věrnosti, dokonce i základních požadavků života. Muž pak požaduje po ženě či přítelkyni, aby mu byla bohyní, duší a poskytla mu trvalý pocit dokonalosti. Ženy chtějí po chlapovi navíc jistotu toho, že nezklame a bude věčným plamenem touhy plát.


A to je špatné? Namísto abychom hledali dokonalost v sobě, tam, kde naše nevědomá část duše přebývá, jezdíme „šamanit“ na druhý konec světa požadujíce, aby se nám vše vnitřní dostalo z vnějšku. Copak se svatosti dosahuje tím, že si stoupnu na kámen, kde možná stál Ježíš, Buddha nebo Mohamed, když nemáme před tím ve své duši, jejich doporučení pro život zpracovaná ve svém srdci? A když už je tam máme, proč tam potřebujeme jezdit? Vím to, procoural jsem taky skoro půl Evropy a Asie. Jsme tak zaujatí promítáním našeho vnitřního kina, tedy projektováním našich vnitřních ideálů do své partnerky, že téměř nikdo z nás mužů nepozoruje, jaká hodnota a krása se skrývá v ženě, kterou má skutečně před sebou. A bohužel to nevidí ani naše partnerky.


Nějaký osobní příklad? Třeba když jsem svou bývalou přítelkyni upozornil, že to, co dělá, je sice krávovina, ale kvůli tomu, že ji nepřestanu milovat. Nechtějte vidět dotčenou ženu nad její nenaplněnou představou rytíře, co ji sice miluje, ale sprostě se u toho rytířství mluvit nemůže. Podotýkám, že se mne ptala ona sama a neprozřetelně řekla, že chce slyšet pravdu. No nechtěla. Chtěla, abych jí lhal. Ne miloval.


Nedokázala pochopit, že jí nemusíte rozumět nebo snad chválit, ale můžete ji milovat? Myslíte, že raději chtěla slyšet, že to, co dělá, je podle vás skvělé? Síla lidí spočívá v jejich vyjádření se. A měli bychom se učit se vyjadřovat pravdivě k našim vztahům, k lásce a ke všemu, co nás obklopuje. Třeba účesem, make-upem či oblečením. A věřte mi, že některé ty „outfity“, co nás obklopují, jsou sprostější (ukecanější) než dlaždič.

Kdyby jejich nositelé věděli, co na sebe symbolicky vizuálně píšou, ani by si je nenavlékli. To jen potvrzuje teorii, že naše civilizace, která se chlubí tím, že umí číst a psát, je ale naprosto vizuálně negramotná. 

Tím se dostáváme k další významné kapitole vašeho života. Pořádáte kurzy pro vizážisty, radíte ženám, jak se líčit a oblékat, aby se líbily mužům. Kterých hlavních chyb se ženy dopouštějí na své úpravě zevnějšku, pokud to lze takto zjednodušeně říct? Asi se budete smát, ale nejzákladnější chyba spočívá nikoliv v technice make-upu, sladění barev a celkovém stylu, ale v tom, že žena ani netuší, proč se chce muži líbit. A co vlastně chce tím líbením se dosahovat? Z toho potom plyne to, že volíme neadekvátní prostředky k oblékání se, a tím tvoříme naprosto jinou komunikační realitu svému okolí a i sami sobě.


Nějaký ten příklad prosím, na kterém bychom si to vysvětlili... Pamatuji se na jednu dámu, která byla díky své výchově velmi razantní, ale oblečení bylo romantizující, volánky a kytičky, drobné vzory splývavé materiály... A ženy, kterým v kolektivu šéfovala, nemohly přijít na to, jak je možné, že šéfova je na pohled milá, ale jinak jako břitva. No a lidi se střídali a firmu to štvalo...Tak jsme převlékli image za tvrdší, a bylo po problémech, protože je snadnější doladit image k podstatě člověka, jaký je, než obráceně.



Michal Zachar pomáhá k úspěchu nejen vizážistům, i dívkám v soutěžích Miss
Tak to je jistě pravda. A přes tu podstatu člověka se pomalu stáčíme jinam. Dnes se do módy dostává zájem o esoterické vědy, orientální přístupy, ale navracíme se i k moudrosti našich babiček. Vy často zmiňujete na svých stránkách feng shui. Kde jste to naučil vy a jakým způsobem předáváte tyto znalosti svým klientům? V dobách, kdy jsem začínal, to je před dvaceti lety, mi bylo o feng-shui známo jen velmi málo, tedy čistě něco ve smyslu pokus omyl. Abych nerozzlobil pravověrné feng-shuisty, bych se spíše přirovnal k člověku, který praktikuje intuitivní feng-shui. Tj. mívám pocit, a ten si pak jdu ověřit k mistrům FS nebo do literatury. A tak se postupně rodilo to, co dneska předávám klientům např. při poradenství při ladění interiéru ve spojení s 3AXIS® (projekt Michala Zachara, poznámka redakce). 
No a klienti, kteří mne až tak neznají, si vždycky říkají: „Sakra, proč chce ten chlap takové peníze za to, že pošoupnul dva květináče?“ Pak mi za čtvrt roku volají a říkají, že jsem měl pravdu. Ale tady nejde o to, kdo měl jakou pravdu. Pravda je jen jedna a mně jde o to ukázat jim jejich pravdu v jejich prostoru tak, aby na ně působila. Pro ně zapůsobila. Na ně i na jejich klienty. A to samé můžete dělat i s člověkem. Někdy stačí udělat velmi málo, ale výsledky jsou úžasné.

Vyprávěl jste mi příběh o dvou sestrách, jak se jedna ptala, co děláte s tou druhou, že tak rozkvetla. Co s ní tedy děláte? V podstatě takové ty základní věci, které zná většina lidí - barevnou typologii, nákupy a styling nového šatníku, výuku správného provedení pracovního make-upu, ale taky výuku komunikačních dovedností až po tarot, ale vše šité na míru dotyčnému tak, aby všem změnám a posunům rozuměl a pochopil je. Protože teprve pak je může i plně využít. Jde o tzv. IMAGE COACHING.


Lidé s vyšším přehledem o své osobnosti mají také dobré předpoklady být dobří manažeři, vůdčí osobnosti, poradci, ale také přátelé, milenci a partneři. Mají tedy velký potenciál uplatnění sama sebe ve společnosti. Dokážou předpovídat problémy (konflikty) před tím, než se zcela rozvinou, tudíž jim jsou schopni zabránit. Ovládají komunikaci a vyjadřováni pomocí svého vzhledu, díky kterým rozumí svému okolí a okolí rozumí jim.


Velmi praktické věci. Vím o vás ovšem, že skládáte také krásné básničky. Myslíte, že žije mezi námi hodně mužů romantiků, pokud to tak mohu nazvat? Nebo se zeptám jinak a vrátím se tak ještě k počátku našeho povídání: Jak se liší prožívání různých významných událostí z pohledu muže a ženy. V mnoha rodinách se šíří ono otřepané, že chlapi přece nepláčou, ale na druhou stranu nechce žádná žena bezcitného samce.

Jak jsem říkal v úvodu. My všichni jsme postiženi romantickou vlnou, co trvá od středověku. Ale neuvědomujeme si, že ona vlna romantismu byla vztažena historicky k období, kdy lidé hledali nový směr žití, a tento byl zaměřen dovnitř. A my si často pleteme vnitřní a vnější. Přátelé, manželský pár se nyní rozchází kvůli tomu, že se žena probrala pozdě ze své romantické představy o svém muži.

A když muž chvíli spásným nebyl, tak na oplátku spásla ona jeho. Otázka pak je, co si z tohoto neromantického zápasu nikoliv o lásku, ale o moc, odnese do života jejich šestiletý syn. Proto by bylo dobré asi nechat ženy jezdit na motorkách a kluky zase v klidu brečet při romantických filmech - viz např. poslední sekvence filmu BělásekNaše výchova by měla přinášet mužům více citu ze strany jejich matek, nikoliv zaměření na exkluzivní hračky, ale na stisk ruky nebo pomazlení se. Na dotyk z lásky. To je to, co nám chybí.


Ženám zase přízeň jejich otců, kteří si nedělají srandičky ze svých princezen a naprosto vážně vezmou v potaz dívčí hry na krásu. Rodí se z toho ty krásné princezny pro naše prince, a naopak princové, kteří si považují žen a jejich přínos našemu jinam mnohdy fádnímu světu...
Téma WMW 2018 zpracovali Helena Burešová Skuhrovcová a Lukáš Bureš a MZZ

Takže nejste tak úplně proti romantice, jak se v úvodu zdálo, když jste suše zkonstatoval, že jste vyléčený romantik? (smích) Jistě jsem, ale právě proto si mohu to, čemu říkáme romantika, taky užít. Lidé, kteří mne znají, vám potvrdí, že se dokážu dotknout jejich ideálů, které jim jen pomáhám dávat více na světlo. A to nejde bez posvátné úcty k člověku jako bytosti. Jak mi řekla jednou jedna žena: „díky za váš human respect“. 

Jste velmi aktivní na internetu, zvláště na facebooku. Líbí se vám tento virtuální život, který řada lidí kritizuje? Dnešní puberťáci často místo randění venku „chatují“ a pak se stane, že mladý úspěšný muž zrozpačití, když má oslovit nějakou ženu... nebo se mýlím? Aktivní? Prostě na fcb pracuji. Spravuji několik stránek firmám a radím lidem, jimž jde krom vizuálního vzhledu o jejich firemní a lidskou komunikaci. A jde jim taky o to, aby jejich posty měly zajímavý obsah, a společně to ladíme tak, aby jim vnitřně odpovídal a dobře je prezentoval. Učíme se spolu tvořit jejich vyjádření se. Autenticitu, kterou mnohdy oni sami nenašli.


A s tím oslovením žen? ... Puberťáci se zase pomalu vracejí do parku a na stará randění. Vlna lásky z fcb chatu už trochu opadává. Víte, lidé dříve nebo později začnou ve všem hledat nějaký smysl. A pokud jim nedává smysl ani trochu z té virtuální reality, co by v ní pak dělali? Ale vnímám fcb jako nástroj aktivní komunikace a přenosu informací. Sám s ním často pracuji se svými klienty. A jen pro upřesnění - existuje jen jeden život. Záleží na vás, jestli jej strávíte virtuálně, nebo v realitě. Mí někteří známí zase meditují i tři hodiny denně, a jaký je rozdíl mezi fcb a meditací? V obou případech je pozornost zaměřena někam, kde ten dotyčný žije. A je jen na jeho uvážení, proč a jak tam žije. Možná se uchylujeme do virtuálního či meditativního světa proto, že v tom současném „reálném“ světě té svobody mnoho nenacházíme. A možná je moje práce nacházení svobody v tom, v čem by ji mnozí ani trochu nehledali. Třeba ve fcb. A třeba v mytí nádobí. To je skvělá meditace.


Něco na tom může být... A nakonec téma zdraví. Máte za sebou celkem vážné zdravotní problémy. Co vás naučily? Kam váš život posunuly a jak máme reagovat na podobné signály těla, které nám často vysílá. Jak nepřehlédnout, co nám chce zoufale říct? Jsem úplně stejný jako všichni lidé. Mám v sobě energii, kterou jen neumím nasměrovat k tomu, co by mohla dělat, tj. pomáhat mi s mým životem. Ale naše tělo není blbé a vždy nám dokáže říci, co a jak. To jenom my jsme se mu odnaučili porozumět a spoléháme se na ty druhé, kteří to řadu let studovali, že oni tomu rozumí. Tedy dáváme odpovědnost za svoje životy na ramena jiným. A to se nám většinou vymstí. V tom, že se nám pak najednou energie nedostává a my vyhoříme.


A já už mám představ a iluzí dost. Rozhodl jsem se, že už si nebudu lhát. Nebudu se cpát drahými léky, když nevím, v čem mi mají pomoci. Podcenil jsem své lékaře domnívaje se, jako všichni, že mi pomohou. Nakonec jsem se rozhodl lékaře změnit, a to mi v podstatě zachránilo život. Také mi došlo, co mi škodí. Moje výchova mi zakazovala lidem kolem mne ubližovat, tak jsem svůj vztek a bolest obracel sám proti sobě. A to mě zabíjelo.To nedělejte. Učte se všechny emoce ventilovat hned, avšak vždy přijatelným způsobem pro druhé. Tak, aby vám i jim přinášely radost. Život.


Bolest, vztek i závist nás namísto toho likviduje. Doslova fyzicky. Ale jsem si našel možnost transformovat tu sílu, co mě bourala, do stavu, kdy mi i něco dávala. A tak jsem si například začal psát básně, jako emoční vzkazy sobě i ostatním. Je jedno, jak budete vyjadřovat svůj život. Hlavně to dělejte! Jak? Jakkoliv! Umožníte tím svému životu se kontrolovaně projevovat. Kontrolované ve smyslu, umět mu dát směr a rytmus.


Jinak vám v těle zůstává jen nekontrolovatelné bujení, že?


Děkuji za rozhovor Marcela Macáková - ŽENA-IN

Pei - Inspirátor

Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem

   Vstupní opona se zvedá a my se ocitáme uprostřed ohromného divadla nazvaného život. Každý z nás má svou roli a denně stojíme na jevišti, ...