Zobrazují se příspěvky se štítkemtajemství. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtajemství. Zobrazit všechny příspěvky

Být Daidalem, Ikarem nebo Pirátem ...

Poznání viditelného vychází z neviditelného a neviditelné poznáváme pomocí symbolů, kterými jsou viditelné věci. A nám si nyní nezbývá než si přiznat, že hodnoty našeho bludiště se už vyčerpali a neuspokojují naše současné nároky. A my neustále opakujeme dva naučené postupy, jak se se zdmi labyrintu zvaného svět, vyrovnat. Daidalos a Íkaros z pověsti o Theseovi. Daidalos zosobňuje starou vyčichlou filozofií naivní spirituality, s jejíž pomocí on sám postavil zdi labyrintu, který ho posléze uvěznil. Ikaros zase umělá křídla naší techniky. Oba dva přístupy skončí tragicky.

Problém v obou dvou přístupech je, že oba dva zcela zapomněli a podešli od toho, co jako symbol představovali v starých jazycích křídla. A to byl dech. Plíce. Je-li pro Číňany srdce orgán, který je tím hlavním ministerským předsedou, vykonávající příkazy země středu (Císaře), pak jsou plíce ministrem, který spojuje Stát (člověka) s nebeskou říší. Plíce jsou pánem dechu. A dýchání je neustálým pohybem, prouděním mezi centrem každého světa, každé bytosti a prostorem kolem. Vesmírem.

V bibli jsou první slova knihy Genesis "Bara-šit-bara" = tvoří, stahuje se, tvoří. Světlo-temnota-světlo ... spouští rytmus nádech-výdech-nádech ... a my dýcháme s tím vším. Plicní strom se v hebrejštině řekne "rea", a to se dá číst vysloveno "roe" jako světlo v dechu. Zatímco naše ledviny jakoby kořeny stromu života slyší ozvěny a hlasy našeho nevědomí, pak naše plíce "vidí". Jenomže, když člověk odešel z Edenu a zahalil se do oděvu z kůže, tedy přijal hmotnou podobu, přestal vnímat své vnitřní světlo a stal se slepým. My jsme dnes slepými mudrlanty s vyspělou civilizací a prabídnou duší.

Onen symbolismus této pověsti je v jejím poselství. Na obzoru je vidět loď, kam oba nedoletěli. Pevnou část sebe sama, plujícím mořem nejistot. K ní nemohli nikdy doletět. Neviděli a nenaslouchali sami sobě. nepoučili se z toho, co se z něj dozvěděli. Na to uletět z labyrintu nepotřebovali nová křídla, ale nový dech. Nové pojetí dechu. Jenž se rodí ze setkávání se se sebou samým.

A proto to pirátství. Piráti museli v sobě vyloupit do posledního centu své nevědomé představy a zbavit se jich, svrhnout je do moře nevědomí kam patří, aby mohli objevit, to co jsou zač = to jest kam vlastně  chtějí plout. Aby získali svobodu. A svoboda nespočívá jenom v tom, vyletět nahoru a získat nadhled. Ty dva tehdy nezabilo slunce tím, že jim roztavilo vosk na křídlech. Zabili se sami tím, že si neuvědomili to, jak mocně slunce působí, protože byly z toho nadhledu oslnění. Oslnění náhle nabytým poznáním a z něj plynoucí MOCÍ. Je dobré si uvědomit, že stejného pohledu dosahujeme i my nyní v současném světě.

Náš svět dosahuje vrcholu ve svém šílenství a lidé se v labyrintu zvaném svět zabíjejí jako ty krysy, chycené v pasti. Vládne nám strach. A tak strach dává na jedné straně lidem do úst a do rukou zbraně, kterými se pokouší si uhájit kus pevné země, těsně před tím než ji zalije moře. A nebo nám může strach dát vesla, napnout plachty a pokusit se plout. Jistě, nikdo nevíme kam a zda vůbec doplujeme. Ale stoupáme k novému rozpětí plic. K novému dechu ve výdechu a nádechu. Rodící se ze setkání člověka s jeho vlastními mýty. Aby nám to nepoznané odhalilo svá tajemství. Tady a teď. A ne až vydechneme naposledy.

MZZ


MUŽ ♥ ŽENA.

Člověk je v bibli tvor, který bude zván mužem a ženou. Kniha Genesis, verš 27 (Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.)

MUŽ - A - ŽENA. Snad jen doplnění. Člověk se ČLOVĚKEM stává. Nikoliv rodí. Rodíme se jako lidé. A člověkem se můžeme stát. Tehdy, když si uvědomíme, že nejprve je třeba dát si rámec (MUŽ) a stanovit si hranice a priority (a proto se píše jako první muž, ale to neznamená nic víc a nic méně než označení postupu, nikoliv významu!!) a teprve potom se do toho dostal i obsah (ŽENA). Kladem muže je, že umí sdělit své myšlenky a vymezit se a kladem ženy, že je umí naplnit.

Většinou to děláme přesně obráceně, Nejprve bezmyšlenkovitě rozpleskneme svou vnitřní ženu, všude kam to jde a pak jdeme kolíkovat teritorium. No všichni se máme ještě hodně, co učit...

Chcete-li vidět své skutečné já, nesmíte se nechat oklamat zkresleným obrazem a musíte se dívat hlouběji…

Obraz vašeho skutečného já se nepodobá žádnému slovnímu popisu vašeho já. Můžete se mylně domnívat, že když poznáte své já, všechno ve vašem životě začne být jasné.

Tak tomu ovšem není. Když se dostanete k jádru svého já, naleznete jen nekonečné a nepopsatelné tajemství.

Teprve pak si uvědomíte, že být sám sebou předpokládá volbu a tvorbu, nikoli nalezení něčeho daného.

A až dosáhnete této úrovně, musíte se rozhodnout, čím chcete v daném okamžiku být…a to je pak váš život.

Pěkný den MZZ

Pei - Inspirátor

Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem

   Vstupní opona se zvedá a my se ocitáme uprostřed ohromného divadla nazvaného život. Každý z nás má svou roli a denně stojíme na jevišti, ...