PEI = Pohyb + Emoce + Informace

AI mění práci rychleji, než ji stíháme chápat. Nejvíc ohrožení jsou úředníci, ženy a mladí. Proč právě oni a co s tím, rozplétám v článku. A politici? Spí. V roce 2025 se umělá inteligence vyvíjí už tak rychle, že to, co dnes považujeme za nemožné, může být zítra realitou. Její schopnosti rostou geometrickou řadou. Dario Amodei, CEO společnosti Anthropic, varuje, že AI by mohla během několika let eliminovat až polovinu entry-level kancelářských pozic a způsobit nárůst nezaměstnanosti o 10 až 20 % v západních zemích. První na řadě: Byrokracie jako ohrožený druh Automatizace neudeří nejdřív na manuální profese, jak by se mohlo zdát. V první frontové linii padnou ti, jejichž práce je rutinní, předvídatelná a založená na přesouvání informací z jednoho formuláře do druhého = úředníci. Administrativa ve veřejném sektoru, ale i v bankách, pojišťovnách či právních firmách se během několika let smrskne na pouhý zlomek své současné podoby. Dopad změny trhu práce se tím však nezmírní. Naopak bude...

V světě, kde hrdinové mizí v Excelu a odvaha se měří lajky, působí český rytíř Bruncvík skoro jako provokace. A možná právě proto ho dnes tolik potřebujeme. Inu, rytíř Bruncvík! Kdybych měl spočítat, kolikrát jsem stál u jeho kamenné podoby stojící u paty Karlova mostu v Praze a sledoval, jak mi vypráví o jeho dobrodružstvích, asi by mi nestačily prsty na obou rukou. A to už je to více jak úctyhodných čtyřicet let! Bruncvík… to není jenom jméno rytíře v českých pověstech. Pro mě to bylo od mala ztělesnění touhy po poznání, odvahy a tak trochu i té české paličatosti, která nás občas vyžene do světa za něčím, co ani sami pořádně nedokážeme definovat. Rytíř Bruncvík, syn českého knížete dle bájí odešel do světa zasloužit si na svůj erb jiné a ještě lepší erbovní zvíře. Jeho příběh, jak už to u těch starých vyprávění bývá, je plný fantastických prvků, jsou to do té doby u nás neznámí lvi, zaplete se se zázračným mečem, zabije bájného draka a poznává daleké země. V podstatě český remake Sin...

  Když žena porodí, často zmizí. Ne z mapy, ale ze světa, který ji přestal vnímat. Mladé ženy to vidí a přestávají rodit. Ne protože nechtějí děti. Ale protože se nechtějí ztratit. A pokud nic nezměníme, začneme se ztrácet všichni. Článek 🕳️ Výkřik do tmy „ Ztratila jsem se. A nikdo si toho nevšiml. “ Takhle stručně a tiše to řekla. Seděla u stolu s rukama složenýma v klíně, obličej měla klidný, možná až moc. Takový ten druh klidu, co nevzniká z míru, ale z dlouhého mlčení. Nehledala u mě pochopení ani projevenou lítost. Nepotřebovala mou radu k žádnému osobnímu růstu. Jen chtěla vyslovit něco, co se v ní už nikam nevešlo. Ztratila se totiž. Jakoby princezna v pohádce zabloudila cestou na zámek v temném lese. Ale ztratila se i v tom skutečném světě, když se přestala poznávat. Zmizela z pracovních e-mailů, z večerních rozhovorů s přáteli, z debat o světě. Ne proto, že by neměla ...