Příspěvky

Bruncvík - strážce našich nejodvážnějších snů

Obrázek
V světě, kde hrdinové mizí v Excelu a odvaha se měří lajky, působí český rytíř Bruncvík skoro jako provokace. A možná právě proto ho dnes tolik potřebujeme. Inu, rytíř Bruncvík! Kdybych měl spočítat, kolikrát jsem stál u jeho kamenné podoby stojící u paty Karlova mostu v Praze a sledoval, jak mi vypráví o jeho dobrodružstvích, asi by mi nestačily prsty na obou rukou. A to už je to více jak úctyhodných čtyřicet let! Bruncvík… to není jenom jméno rytíře v českých pověstech. Pro mě to bylo od mala ztělesnění touhy po poznání, odvahy a tak trochu i té české paličatosti, která nás občas vyžene do světa za něčím, co ani sami pořádně nedokážeme definovat. Rytíř Bruncvík, syn českého knížete dle bájí odešel do světa zasloužit si na svůj erb jiné a ještě lepší erbovní zvíře. Jeho příběh, jak už to u těch starých vyprávění bývá, je plný fantastických prvků, jsou to do té doby u nás neznámí lvi, zaplete se se zázračným mečem, zabije bájného draka a poznává daleké země. V podstatě český remake Sin...

Nejsem jen máma. Jsem taky já. A nechci se ztratit

Obrázek
  Když žena porodí, často zmizí. Ne z mapy, ale ze světa, který ji přestal vnímat. Mladé ženy to vidí a přestávají rodit. Ne protože nechtějí děti. Ale protože se nechtějí ztratit. A pokud nic nezměníme, začneme se ztrácet všichni. Článek 🕳️ Výkřik do tmy „ Ztratila jsem se. A nikdo si toho nevšiml. “ Takhle stručně a tiše to řekla. Seděla u stolu s rukama složenýma v klíně, obličej měla klidný, možná až moc. Takový ten druh klidu, co nevzniká z míru, ale z dlouhého mlčení. Nehledala u mě pochopení ani projevenou lítost. Nepotřebovala mou radu k žádnému osobnímu růstu. Jen chtěla vyslovit něco, co se v ní už nikam nevešlo. Ztratila se totiž. Jakoby princezna v pohádce zabloudila cestou na zámek v temném lese. Ale ztratila se i v tom skutečném světě, když se přestala poznávat. Zmizela z pracovních e-mailů, z večerních rozhovorů s přáteli, z debat o světě. Ne proto, že by neměla ...

Rituál, co není na prd

Obrázek
Jeden z funkčních mozkových trustů mi odešel do Valhally, když mi neznámá žena na semináři o rituálech a jejich důležitosti v našich životech špitla do ucha po mém nechápavém výrazu na lektorem nadhozený problém tuto větu: „Poslouchej své tělo“. Vzhledem k tomu, že jsem si večer před tím dal hráškovou polévku, neuposlechl jsem ji ani to tělo. Ale musím uznat, že osvícení si mnohdy vybírá skutečně zajímavé cesty. Proboha zpět, ne tohle není povídání o tom, jak mě osvítil prd z polévky z hrášku, ale je o tom, že pokud si umíme v životě stanovit aspoň jeden pravidelný rituál, pak by to měl být stálý čas našeho probuzení. Řeknete si, copak to není úplně jedno? Vstanu, tak vstanu. Hele, vyzkoušel jsem to a není. Jsem freelancer a spát jdu, když chci. Se vstáváním jsem to měl podobně. Měl jsem. Dost podstatný problém, a to jsem opravdu netušil, hraje v našem životě, pravidelná doba vstávání. Vynahradit si neklidnou noc posunutím budíku o několik hodin zpět se může v grogy nočním stavu zdát ...

Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem

Obrázek
   Vstupní opona se zvedá a my se ocitáme uprostřed ohromného divadla nazvaného život. Každý z nás má svou roli a denně stojíme na jevišti, předvádíme své scény a interagujeme s ostatními herci. Toto představení nikdy nekončí, ať už je den slunečný nebo deštivý, ať procházíme radostí nebo výzvami.  Klíčovou otázkou není, zda budeme hrát tuto hru, ale jak ji budeme hrát. Máme na výběr, zda budeme hrát s vášní, odvahou a laskavostí, nebo zda budeme jen přihlížet z pozadí. Život nám dává možnost být tvůrci vlastního příběhu, režiséry našich rozhodnutí a herci vlastního osudu.  Každý okamžik je jedinečnou příležitostí vyjádřit naši autentičnost, sdílet lásku, a objevovat nové cesty. I když se naše role mohou měnit a scény se střídají, naše síla spočívá v tom, jak využijeme každý okamžik na plné využití. Život je krásné divadlo, které hrajeme každý den. Tak prožijme svůj příběh s vášní, soucitem a vděčností, protože v konečném důsledku jsme tvůrci svého vlastního umění na...

Skutečnou alfu poznáte podle toho, že si cení života

Obrázek
Myšlenka alfa jedince je všeobecně rozšířeným mýtem o vlčích smečkách, který však příliš zjednodušuje komplexnost sociální interakce u zvířat. A my jako lidé vnímáme témata dominance jednotlivců v naší společnosti právě na základě podobných omylů. Alfa samčí dominantní role v lidské a zvířecí společnosti byla dlouho považována za danou konstantu. V posledních letech se ukázalo, že právě tato myšlenka vedla až příliš často k hrubému zjednodušování komplexnosti prožívaných sociálních interakcí u zvířat. V přírodě vlci tvoří prostě rodiny. Ty vede chovný pár a spolu s ním jsou v rodině starší, mladší a nejmladší potomci. A stejně jako je u indiánů velmi vzácné skalpování, tak i u vlků je velmi vzácná krvežíznivost a zuřivé rvačky. U indiánů proto, že to nikdy nebyl jejich zvyk, skalpování v USA zavedli až běloši, aby si za vlasy ze zátylku lebky nechali platit za zneškodnění „nepřítele“, a stejně tak jsou liché pověsti o krvavých vlcích a jejich touze po zabíjen í. Machismus neboli pojetí...

Co jste zač? Herkules nebo Adonis?

Obrázek
Otázka vzhledu našeho těla jde naší civilizací napříč časem. Vždy hrála důležitou součást popisu role daného jedince a jeho zařazení se do společnosti. A taky nám nyní přináší nové problémy. Píše se o všech možných poruchách těla. Většinou v souvislosti s jeho vývojem a přechodem k dospělosti. Především se zmiňují bulimie nebo anorexie u žen. Ale co muži? Mají muži v tomto případě výjimku anebo jsme si až dosud podobných poruch u nich nevšímali? A znáte Adonisův komplex? Který dnes začíná postihovat i ženy? O co tedy jde? Všimli jste si, jak moc nám v posledních letech přibyla tzv. fitka neboli fitness centra? Jde o stále stoupající trend, který sebou nese další navazující průmysl. Spolu se samotným cvičením jde také o doplňky stravy působící na tělo, moderní látky sloužící jako hezký obal cvičenců, speciální kosmetiku a obuv. Kam jsme se to dostali od prvních posiloven v 60. letech v garážích, kde si cvičenci po vzoru Arnoldových svalů svařovali z železného odpadu činky a pak s nimi ...

Štěstí je krásná věc

Obrázek
Jedna věc je vědět, co dělá lidi šťastnými, a jiná je žít šťastný život. Ale aby byl člověk doopravdy šťasten, musí mít to, co si pod štěstím představuje on, a ne to, co si pod ním představují jiní. Velký majetek, moc politiků ani sláva vítězů nevedou k trvalému štěstí. To je zaklínadlo, kterým se každý den zaklínají ti, co chtějí sami sebe přesvědčit, že představa o štěstí implantovaná do mozku reklamním marketingem, je ta jediná správná. Když se řekne štěstí, mnozí se začnou usmívat. Vzpomenou si na okamžik, který se jim vryl do paměti a který považují za štěstí. Někomu se v něm objeví právě dostavěný dům. Někomu šťastná sázka na start-up byznys. Někomu zase radost z narození potomka jinému bolest ze ztráty rodiče, kterému však před jeho smrtí dotyčný stačil říct, co k němu cítí. I to může být štěstí. Jenže, stejně jako něco nebude bolet věčně, ani usmívat se nejde pořád. A tak to trvalé štěstí vlastně ve vnějším světě neexistuje. To trvá jen potud, co trvá daná situace či věc. Takže...