Roku 340 před naším letopočtem žil na pobřeží Bílého moře kmen, jehož posvátné zvíře byl medvěd. I stalo se, že jeden z mužů kmene zabil medvěda v boji buď on, nebo medvěd. Kmen se muže začal bát, že síla medvěda je v něm. I vyloučili ho a odvezli na Zaječí ostrov na Solovkách. Dovolili, aby s ním jela i žena, která muže milovala.
Přežili tam a časem se jim narodil syn. Když bylo synovi 15 let, zavalila jeho rodiče rozestavěná loď. Díval se, jak pomalu umírají, protože neměl dost síly, aby loď nadzvedl a rodiče vytáhl. Zůstal sám. Byl šílený smutkem, samotou, beznadějí.
Postupně nanosil kameny na loď a vytvořil rodičům pohřební mohylu. Ale jak kameny nosil, ucítil jejich energii, jejich vibrace. A začal hledat průchod mezi živými a mrtvými. Chtěl zpátky k rodičům. Začal stavět labyrinty, tak, jak mu kameny říkaly, vytvářel bránu, kudy projít k zemřelým. Až u sedmnáctého obrazce- labyrintu ten průchod našel......
Včera tu byl vodorovný déšť, vichr. Duchové se zlobili. Vstoupili jsme do jejich domu, aniž bychom dostali svolení. Žádala jsem tedy včera o dovolení.
Byl tu gulag, je tu pohřebiště námořníků, co se nevrátili z cest. Je tu mnoho, mnoho uvízlých duší.
Půjdu dnes hledat sedmnáctý labyrint.... :)
ZDROJ: Eva Vrtalová - VELKÝ VÝLET