PEI = Pohyb + Emoce + Informace

Všichni chceme mít pevný vnitřní kompas. Jenže v době, kdy se tempo života stále zrychluje a pozornost se štěpí na desítky fragmentů, kompas přestává ukazovat jasný směr. Potřebujeme něco, co nás znovu spojí s tím, co je skutečné. A právě tady se umění stává nečekaným, ale mimořádně cenným nástrojem osobního rozvoje. Když se člověk dívá na autentickou kresbu nebo malbu, nejde jen o estetiku. Je to kontakt se světem, který vznikal v tichu, trpělivosti a soustředění. A to jsou tři kvality, které dnešní člověk potřebuje úplně stejně jako technické dovednosti, efektivitu nebo produktivitu. Bez nich uvnitř vzniká prázdno, které nejde zaplnit výkonem. Každá linie v poctivém díle je rozhodnutí. Každý tah je stopa charakteru. Každá vrstva barvy je výrazem toho, jak autor vnímal svět v daném okamžiku. Když tohle dovolíme působit na sebe, začneme číst umění jinak – jako mapu lidského vědomí. A právě tato schopnost čtení je pro koučink zásadní. Bez ní nepoznáme sami sebe, natož abychom rozvíjel...

Digitální prostředí dnes vytváří dojem lidskosti přesněji než kdykoli předtím. Mikrogesta, drobné pauzy, správně umístěné ticho. Mozek reaguje, jako by měl před sebou skutečného člověka. A právě tady začíná problém: naše biologie není navržená pro komunikaci s algoritmy. Je navržená pro vztahy. V koučinku se často setkáváme s lidmi, kteří si nejsou jisti svým úsudkem. „Proč jsem tomu věřil?“ „Proč jsem reagovala, když mi na druhé straně něco nesedělo?“ Odpověď není slabost. Je to evoluce. Náš nervový systém hledá rytmus, tón, náznak bezpečí. Když jej něco připomene, instinkt reaguje. Abychom se v digitálních vztazích neztráceli, musíme obnovit dovednost, která je starší než řeč: vědomé čtení signálů a práce s vlastní pozorností . Nejde o kritičnost, ale o jemné ladění mysli. O schopnost neztratit se v tom, co působí skutečně, ale skutečné není. Proč na tom záleží v koučinku a leadershipu Nejde jen o romantické scamy. Stejné principy klamavé důvěry se objevují v práci, ve vedení lid...

Sexualita bez lásky je jen tělesným třením. Láska bez svědomí je manipulací. A sebevědomí bez vnitřní opory je jen maskou, která nevydrží první bouři. Jak tedy jako koučové či mentoři můžeme doprovázet druhé k pravdivějším vztahům – k sobě i k druhým? Začněme u sebe. Autenticita není o dokonalosti, ale o ochotě být pravdivý i ve své nedokonalosti. Jít první. Ukázat druhým, že se můžeme podívat svému stínu do očí – a přitom neztratit lásku. Mnoho našich klientů a klientek dnes zažívá zmatek ve vztazích. Nejde o nedostatek informací, ale o zahlcení – obrazem toho, jak by měl "správný vztah" vypadat. Sociální sítě, knihy o polaritě, spirituální rady... a přesto v praxi tolik osamění. Tolik zmatení. Tolik bolesti. Co s tím? Když se člověk dostane k hraně, kde už rady přestávají fungovat, přichází čas na něco jiného. Ne na "know-how", ale na "know-who". Kdo jsem? Jaký vztah mám ke svému tělu, ke své duši, ke svému svědomí? A právě tady vzniká prostor pro op...