PEI = Pohyb + Emoce + Informace

Člověk nemusí mít provaz kolem krku, aby žil uvázaný. Stačí setrvačnost, očekávání druhých a tiché přesvědčení, že „to přece musím vydržet“. Oslík z vánoční reklamy je až bolestně přesným obrazem lidí, kteří táhnou břemena, protože jim to kdysi někdo svěřil. Ne proto, že by to zvládali, ale protože se nikdy nenaučili říct dost. V koučinku se s tím setkávám neustále. Lidé přicházejí unavení, ale přesně nevědí proč. Život se tváří normálně, práce taky, vztahy také. A přesto je jejich tělo těžké a jejich hlas tichý. Pod povrchem bývá jedna věta, kterou nosí už roky: „Musím vydržet.“ Jenže hranice není slabost. Hranice je akt péče o vlastní život. Je to způsob, jak říct: jsem člověk, ne zvíře na práci. A když v sobě objevíme odvahu přestat tahat to, co nám nepatří, svět se začne nenápadně měnit. Stejně jako se změnil, když Maria položila čelo na oslíkovo – uznáním, ne požadavkem. Hranici musíme nejprve cítit, až potom vyslovit. A k tomu vede jedno jednoduché cvičení. PRAKTICKÁ TECHNIKA...

Proč dáváme hlas těm, kdo působí slabě, a zapomínáme na ty, kteří září? Esej o soucitu, projekci a odvaze přiznat si, co nás skutečně oslovuje. Byla jednou jedna dívka, která se vytrácela. Ne ze světa, ale z pozornosti. Navenek působila silně, elegantně, přirozeně. Měla hlas, styl, charisma. A tak se stala favoritkou. Nepsanou, samozřejmou. Právě proto zůstala bez hlasů. V televizních soutěžích dochází k zvláštnímu jevu. Ten, kdo působí jako jasný vítěz, často vypadne mezi prvními. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože lidé jeho sílu zamění za samozřejmost. „Ten přece pomoc nepotřebuje.“ A tak posílají své hlasy jinam. Tam, kde si myslí, že cítí slabost, bolest, nejistotu. Ale co když tím nevědomky odvracíme zrak od těch, kteří nás potřebují nejvíc? Často říkáme, že jednáme ze soucitu. Ale soucit, pokud nevychází z přítomnosti, ale z minulosti, může být jen ozvěnou staré bolesti. Jen stínem života v přítomnosti. Nevím, jak jste vyrůstali vy, ale v našich životech se občas objeví chv...

Mnoho žen stále věří, že jejich práce musí mluvit za ně. Jenže ticho nikdo neposlouchá a neviditelnost taky není strategie. Kdo chce být slyšet, musí promluvit. A někdy si stoupnout i bez vyzvání. Když nějakou dobu pracujete s lidským sebevědomím, začnou se vám v čase skládat stále ty samé opakující se vzorce. A co se opakovalo mně? Například to, že my sami jsme si na cestě k sobě tou největší překážkou. Zvedni ruku Proč ženy mlčí, i když mají co říct? Sedíš na poradě. Víš, že bys mohla něco dodat, máš připomínku, nápad, možná jiný úhel pohledu. Ale pak to přejdeš. A řekneš si sama sobě, že to ještě není úplně doladěné. Nejsi si jistá, jestli to někoho zajímá. Možná to řekne někdo jiný. Možná to řekne líp. A tak mlčíš. Tuhle situaci nezažila jen jedna žena. Zažily ji tisíce. Den co den. Ne proto, že by neměly co říct, ale protože si v sobě nesou hluboko zakořeněnou opatrnost. Někdy vynucené výchovou, jindy kulturní. Jen v 300 let trvajících středověkých procesech honů na čarodějnice b...

Umělá inteligence přebírá kreativní práci. Co se stane, když veškerou reklamu na sítích stvoří AI model a člověk jen bude stát opodál? A chceme to vůbec? Vítejte ve světě, kde reklamu nedělají lidé, ale AI modely. Pamatujete si ještě, když se před rokem předpovídalo, že první obětí nástupu umělé inteligence budou rutinní kancelářské profese, call centra a možná ještě tak právníci, jejichž práci půjde elegantně rozložit na precedenty, paragrafy a predikce obsluhované chatboty? No, to všechno se možná jednou stane, jenže zatímco korporátní účetní stále sepisují tabulky v nažloutlém světle kancelářských zářivek, kreativci už si prý mohou balit kufry. Na scénu totiž přichází Meta, jejíž nedávno představená vize plně automatizované reklamní platformy pro sociální sítě vypadá jako splněný sen každého podnikatele. Stačí nahrát obrázek, nastavit rozpočet a o zbytek, tedy o text, vizuál, cílení, umístění a dokonce i emoční náboj reklamy, se postará AI. V reálném čase. Na základě vaší polohy, mi...

Romantické podvody online zneužívají touhu po blízkosti. Umělá inteligence a algoritmy dnes pomáhají zločincům vytvářet falešné vztahy. Jak je rozpoznat a jak se bránit? „ Je to jako milovat ducha .“ Těmito slovy popisuje své probuzení do reality po setkání s podvodem jedna z obětí, která si byla 100 % jistá, že potkala člověka svých snů, do něhož se vášnivě zamilovala. Než zjistila, že jeho tvář byla vygenerovaná AI, umělý byl i jeho hlas a jeho city byly jen dobře naprogramovaný skript. Přišla o hodně. Kromě zhrzené lásky, sebeúcty i o peníze. V online světě, kde touha po lásce naráží na křivácké algoritmy a chatboti mají větší slovní zásobu než leckterý básník, se nám rozmáhá tichá epidemie: online romance scams. Romantické podvody ve vztazích, nejsou žádnou novinkou. Historií se táhnou jako červená nit všemi dobami. Ale nové je u nich to, s jakou přesností a cynickou efektivitou je dnes umožňují provádět právě AI technologie. Vznikají zločinné systémy, které kombinují lidské city s...