PROČ? Abych totiž nepřehlížel to, co stejně vidím...

Každý den se nám dostává stále více informací svědčících o rozpadu etických norem společnosti, o brutálních napadeních z šílených, často nepřátelských pohnutek. 

Tyto zprávy jsou však jen odrazem narůstajícího pocitu, že my, ale i ostatní lidé ztrácíme kontrolu nad vlastními city. Nikdo není té proměnlivé záplavy citů a následné lítosti ze svého jednání nijak ušetřen. Tato znepokojivá skutečnost se určitým způsobem dotýká životů nás všech. 

V posledních dvaceti letech jsme zažili neutuchající příliv informací, které hovoří o šířící se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a v životě společnosti. Přihlížíme vzdouvajícím se vlnám hněvu a zoufalství, ať už v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných s televizí namísto přítomnosti jiné lidské bytosti, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených či zneužívaných, anebo v podobě rychle se šířícího násilí ve školách, ale i rodinách. 

Za abstraktními čísly vypovídajícími o nárůstu depresí po celém světě a za zprávami, jež nás upozorňují na rostoucí vlnu agrese a vzájemné nenávisti, stojí šířící se emoční ochablost. Neschopnost komunikace mezi námi lidmi jako biologickým druhem dosáhla svého vrcholu. Dospívající děti chodí do školy ozbrojeny, dálniční nehody nezřídka končívají přestřelkou, číšník upozorní hosty slušně na přestupek a je přizabit, či zatrpklí bývalí zaměstnanci, ze závisti zmasakrují samopalem svoje kolegy. To jsou všechno hrůzné pojmy, jež vstoupily do obecného povědomí lidí teprve v posledních letech.

Mezi základní atributy lidské komunikace patří především sebeovládání, vytrvalost, schopnost vyvinout úsilí a sám sebe motivovat. K radosti. A tyto schopnosti můžeme v sobě a svým příkladem i ve svých v dětech pěstovat, a poskytnout jim tak lepší základ pro využití všech nadání, kterými je obdařil život. Za touto možností se však skrývá naléhavý morální motiv. 

Často se nám zdá, že život, který spolu sdílíme, rozežírá sobectví, násilí a zloba. A my se stáváme vůči němu lhostejnými. A tady se důležitý význam emoční inteligence týká především propojení našeho přirozeného charakteru, našich instinktů a pocitů s naším rozumem. Je stále jasnější, že základní etické postoje v životě člověka pramení právě z jeho emočních schopností. Pohnutka je prostředkem emoce a semínkem všech pohnutek je naléhavá potřeba vyjádřit pocity svého srdce svým jednáním. 

Ti z nás, kteří jsou svým vášním a pohnutkám vydáni napospas - tj. ti, kteří postrádají sebekontrolu - trpí závažným nedostatkem. Bez schopnosti ovládat vlastní pohnutky v sobě nemůžeme rozvinout vůli ani charakter. Důkazem je mimo jiné i skutečnost, že kořeny lidského altruismu spočívají právě v empatii - ve schopnosti vidět a chápat emoce druhých lidí. Ne vykládat si je po svém neboli druhé lidi hodnotit, jak nám právě účelně vyhovují či nikoliv. To je promiňte mi ten výraz "vyčůranost". Pokud člověku chybí pochopení pro potřeby a chování druhého, nedokáže mít nikoho rád. Ani sebe. Existují dvě povahové ctnosti, které naše doba nyní potřebuje nejnaléhavěji, a to ty, které nás tvoří inteligentními a jsou to právě tyto: SEBEOVLÁDÁNÍ a SOUCIT. I proto posledních 18 let trávím tím, že se učím jazyk psychologické interpretace vzhledu 3AXIS®. Aby jsem svou přirozenou empatii a pozornost podpořil dobrými racionálními rozhodnutími. Aby jsem totiž nepřehlížel to, co stejně vidím.

Víme, že citové návyky a postoje, které si osvojíme jako děti doma a ve škole, jsou podkladem pro tvorbu nervových drah v nezralém mozku dítěte, a určují tak naši emoční inteligenci v budoucnu. To znamená, že dětství a dospívání jsou klíčovými obdobími v životě člověka k vytvoření jeho způsobu komunikace. Právě tehdy se v nás vytvářejí emoční návyky, které později určují náš osud. 

Ale jsou tu i možná rizika a obtíže, které čekají na ty, jimž se v průběhu dospívání nepodaří zvládnout citovou stránku svojí osobnosti. Na ty, kteří svůj život nepřijmou se vším všudy. Už nyní je silně znepokojující komunikační celosvětový trend: nynější generace dětí mají mnohem více citových problémů než generace předcházející, častěji trpí osamělostí a depresemi, jsou vzteklejší a neposlušnější, impulsivnější a agresivnější, jsou nervóznější a mají větší sklony dělat si starosti než jejich rodiče či prarodiče. Řešení? Jejich čím dál větší lhostejnost, brutalita, agresivita, cynismus, nadměrné zneužívání alkoholu a léků.

Pokud na současnou povážlivou situaci vůbec existuje nějaký lék, jsem pevně přesvědčen, že jej musíme hledat ve způsobu, jakým připravujeme naše potomky pro život. A sami sebe také. Na to ptát se, sami sebe, PROČ? Hledat pravdivě pohnutky svého chování. Dnes totiž ponecháváme citovou výchovu našich dětí pouhé náhodě; a stále katastrofálnější důsledky takového přístupu se pak snažíme přehlížet. 

Jedním z možných řešení současné krize lidské komunikace je nové pojetí toho, co všechno by rodiny a školy mohly dělat, aby vychovávaly celého člověka. Aby jej učily novému jazyku komunikace a aby v tomto procesu docházelo stále více ke spojení jeho srdce a rozumu. Dokážu si představit dobu, kdy se budeme učit ve školách a stejně tak bude k standardnímu vzdělání zase neodmyslitelně patřit i vštěpování takových lidských ctností, jako je sebeovládání, empatie, sebeuvědomění a umění naslouchat, řešit konflikty a spolupracovat. To proto, že jsou základem růstu bytosti, které říkáme člověk.

V Etice Níkomachově, kde se Aristoteles zamýšlí nad lidskými ctnostmi, charakterem a příkladným životem, nám tento starý filozof dává nesnadný úkol: usilovat o vědomé poznání sebe sama a tím i ovládání našeho citového života. Naše vášně, pokud je prožíváme tak, aby pomohli vyjádřit to, co bysme jinak jen vyhodily na smetiště času, obsahují totiž moudrost, co střeží naše myšlenky, co tvoří naše hodnoty a zapřičiňují tak naše přežití. 

Avšak velmi snadno se mohou pokřivit - a k této evoluční slepotě i hluchotě dnes dochází v komunikaci bohužel až příliš často. Podle Aristotela nespočívá tento problém v samotných citech člověka, ale především v jejich nepřiměřenosti. V nepřiměřenosti jejich vyjádření. Bez nadměrného a pyšného egoismu. S respektem k ostatnímu životu kolem mě. Víte, jak se dnes přezdívá těm, co získali titul MBA? Mladý, blbý, agresivní. I to o ledasčem svědčí.

Otázka PROČ je tedy zodpovězena. A otázka JAK nyní zní: Jak vnést inteligenci do našich emocí - a tím i do našeho společného života zodpovědnost, kterou za něj všichni máme?

Michal Zdeněk Zachar 

🙈 🙉 🙊 TECHNOLOGIE A MAGIE MOCI – 5. 🐒

"Informace se mění z nástroje, který umožňoval zrovnoprávnění lidí v přístupu k nim, na formu zábavy. Odvádí naši pozornost. To vše na nás vytváří zcela nový tlak. A nejen na nás, ale i na celou zemi a demokracii." - Barack Obama

Někteří jsou kvůli své závislosti na náhražce osobních vztahů zmeškat ty skutečné. Nemluvím jen o tom, že přijdete pozdě na schůzku. Jsou tací, kteří se díky práci ponoří do světa techniky, že přejedou hranice, sedíc ve vlaku nebo nepřijdou na svatbu, tedy ji nestihnou, jelikož paří na konzoli. Sociální bublina, kterou si kolem sebe vytváříme svými přáteli a "fanoušky" doslova zploštuje význam přátelství a ředí jeho pravý význam na nulové působení. Doma stačí, když si pustíte fcb, upnete svou pozornost k naprosto zástupnému problému, tváříte se důležitě a prskáte na děti a na ženu. Ideální způsob, jak všechny naučit, aby dělali to samé. Sociální interakce 4-členné rodiny (dva rodiče a dvě děti) je dneska 14 minut za den. Každý uživatel fcb na něm stráví v průměru 6 a 3/4 hodiny denně.

Navenek máte pocit, že jste ve spojení se všemi, ale uvnitř jasně cítíte, že jste ztratili spojení s lidmi, na kterých vám záleží. Většina lidí si po tomto prozření nasadí digitální klid, odejde brutálně rychle ze sociálních sítí a pak se zase po půstu vrací. Inu závislost se řeší obtížněji než se do ní dostává. Radikální krok má cenu v určité chvíli, ne však tady. Tady je totiž připoutanost tak silná, že je třeba se skutečně připravit na to, že je ji lepší zmírnit postupně než ji zrušit úplně.

Ironií mnoha živých setkání se svými známými, kolegy či přáteli nebo i příbuznými spočívá v tom, že mnozí z nich čtou vaše posty ši tweety a vy jejich. A myslíte si navzájem, že jste ve spojení!!! Uvědomíte si jen jediné. Že sice všichni dokážeme skvěle "VYSÍLAT", avšak málokdo z nás umí dobře skutečně "KOMUNIKOVAT". V prostoru několika znaků na twitteru vám unikají všechny intimní detaily jejich životů. Jistě, ti, kdož nesnášejí projevené emoce mohou namítnout, to je přece paráda. Ne, to není paráda. To je naše nechuť je vnímat. "NASLOUCHAT JIM".

Pohltí to každého. Tedy vaše EGO. Ta skupina obranných či útočných emočních mechanismů, která si hraje na člověka je v sedmém nebi. Pro něj je totiž pasivní přijímání cizích lidí a  následná útočná protireakce, přímo božská mana. Dovolujeme si tak "MYSLET", že tak díky rychlosti a stručnosti faktických komunikačních poznámek po síti, vyřešíme více. Omyl. Tímto zploštujícím efektem totiž rychle a efektivně zničíme svou vlastní schopnost SMYSLŮ PLNÉ KOMUNIKACE s těmi, které znám a na kterých mi záleží. Více než realita nás zajímá příspěvek na zdi a "šťouchnutí". Prohlížíme fotografie, čteme, co druzí dělají a občas žárlíme na cokoliv. Tedy spíše pořád. Žárlivost se dá na síti vyvolat velmi snadno. Mučíme se sami tím, že se snažíme vytvářet také své vnější "já". A jaké já si asi vytvoříme pod falešným jménem i fotografií? A jak se tahle falešná identita promítne do našeho skutečného života?

Takže máme své digi-utopie. Máme své virtuální bazárky, skupinky a hloučky. Kdo by v nich nechtěl žít? Sociální sítě se po pár letech staly zmatečnými. Směsicí osobních a pracovních výkřiků do tmy. Plných těch jako odmítaných emocí.

A když se už někdy rozhodnete deaktivovat své profily, tak krom některých srandiček vyslechnete dokonce a to je tedy mnohem horší než psychologové z USA čekali, že mnoho lidí zareaguje, jako kdybyste vážně "umírali". Víte, pokud se rozhodnete skončit s gigitálním životem, bude to smrt jen mnoha jedniček a nul. Nikoliv vaše vlastní.

Jak, ale říkám, není to třeba. Tohle vyvedení ze závislosti, skončí dobře jen pro některé. 80% se zase vrací. Chce to začít cvičit. Vytvářet kroky, které vás povedou k tomu, abyste svůj život s digitálními medii uchopili za svůj konec a nenechali se jimi pasivně manipulovat. To, co budu v dalších týdnech publikovat není návod. jsou to možnosti, postupy, návrhy. Vy si vyberete. A když začnete něco tvořit, začnete řetězovou reakci, která dokáže vylepšit všechny oblasti vašeho života. Takže příště si probereme pro a proti, aby byla jasná naše POTŘEBA a tím pádem i další kroky.

MZZ

Štítky: #digitalní #technologie #moc #magie#predator #vztah #sebevědomi