Zobrazují se příspěvky se štítkememoce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkememoce. Zobrazit všechny příspěvky

PROČ? Abych totiž nepřehlížel to, co stejně vidím...

Každý den se nám dostává stále více informací svědčících o rozpadu etických norem společnosti, o brutálních napadeních z šílených, často nepřátelských pohnutek. 

Tyto zprávy jsou však jen odrazem narůstajícího pocitu, že my, ale i ostatní lidé ztrácíme kontrolu nad vlastními city. Nikdo není té proměnlivé záplavy citů a následné lítosti ze svého jednání nijak ušetřen. Tato znepokojivá skutečnost se určitým způsobem dotýká životů nás všech. 

V posledních dvaceti letech jsme zažili neutuchající příliv informací, které hovoří o šířící se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a v životě společnosti. Přihlížíme vzdouvajícím se vlnám hněvu a zoufalství, ať už v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných s televizí namísto přítomnosti jiné lidské bytosti, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených či zneužívaných, anebo v podobě rychle se šířícího násilí ve školách, ale i rodinách. 

Za abstraktními čísly vypovídajícími o nárůstu depresí po celém světě a za zprávami, jež nás upozorňují na rostoucí vlnu agrese a vzájemné nenávisti, stojí šířící se emoční ochablost. Neschopnost komunikace mezi námi lidmi jako biologickým druhem dosáhla svého vrcholu. Dospívající děti chodí do školy ozbrojeny, dálniční nehody nezřídka končívají přestřelkou, číšník upozorní hosty slušně na přestupek a je přizabit, či zatrpklí bývalí zaměstnanci, ze závisti zmasakrují samopalem svoje kolegy. To jsou všechno hrůzné pojmy, jež vstoupily do obecného povědomí lidí teprve v posledních letech.

Mezi základní atributy lidské komunikace patří především sebeovládání, vytrvalost, schopnost vyvinout úsilí a sám sebe motivovat. K radosti. A tyto schopnosti můžeme v sobě a svým příkladem i ve svých v dětech pěstovat, a poskytnout jim tak lepší základ pro využití všech nadání, kterými je obdařil život. Za touto možností se však skrývá naléhavý morální motiv. 

Často se nám zdá, že život, který spolu sdílíme, rozežírá sobectví, násilí a zloba. A my se stáváme vůči němu lhostejnými. A tady se důležitý význam emoční inteligence týká především propojení našeho přirozeného charakteru, našich instinktů a pocitů s naším rozumem. Je stále jasnější, že základní etické postoje v životě člověka pramení právě z jeho emočních schopností. Pohnutka je prostředkem emoce a semínkem všech pohnutek je naléhavá potřeba vyjádřit pocity svého srdce svým jednáním. 

Ti z nás, kteří jsou svým vášním a pohnutkám vydáni napospas - tj. ti, kteří postrádají sebekontrolu - trpí závažným nedostatkem. Bez schopnosti ovládat vlastní pohnutky v sobě nemůžeme rozvinout vůli ani charakter. Důkazem je mimo jiné i skutečnost, že kořeny lidského altruismu spočívají právě v empatii - ve schopnosti vidět a chápat emoce druhých lidí. Ne vykládat si je po svém neboli druhé lidi hodnotit, jak nám právě účelně vyhovují či nikoliv. To je promiňte mi ten výraz "vyčůranost". Pokud člověku chybí pochopení pro potřeby a chování druhého, nedokáže mít nikoho rád. Ani sebe. Existují dvě povahové ctnosti, které naše doba nyní potřebuje nejnaléhavěji, a to ty, které nás tvoří inteligentními a jsou to právě tyto: SEBEOVLÁDÁNÍ a SOUCIT. I proto posledních 18 let trávím tím, že se učím jazyk psychologické interpretace vzhledu 3AXIS®. Aby jsem svou přirozenou empatii a pozornost podpořil dobrými racionálními rozhodnutími. Aby jsem totiž nepřehlížel to, co stejně vidím.

Víme, že citové návyky a postoje, které si osvojíme jako děti doma a ve škole, jsou podkladem pro tvorbu nervových drah v nezralém mozku dítěte, a určují tak naši emoční inteligenci v budoucnu. To znamená, že dětství a dospívání jsou klíčovými obdobími v životě člověka k vytvoření jeho způsobu komunikace. Právě tehdy se v nás vytvářejí emoční návyky, které později určují náš osud. 

Ale jsou tu i možná rizika a obtíže, které čekají na ty, jimž se v průběhu dospívání nepodaří zvládnout citovou stránku svojí osobnosti. Na ty, kteří svůj život nepřijmou se vším všudy. Už nyní je silně znepokojující komunikační celosvětový trend: nynější generace dětí mají mnohem více citových problémů než generace předcházející, častěji trpí osamělostí a depresemi, jsou vzteklejší a neposlušnější, impulsivnější a agresivnější, jsou nervóznější a mají větší sklony dělat si starosti než jejich rodiče či prarodiče. Řešení? Jejich čím dál větší lhostejnost, brutalita, agresivita, cynismus, nadměrné zneužívání alkoholu a léků.

Pokud na současnou povážlivou situaci vůbec existuje nějaký lék, jsem pevně přesvědčen, že jej musíme hledat ve způsobu, jakým připravujeme naše potomky pro život. A sami sebe také. Na to ptát se, sami sebe, PROČ? Hledat pravdivě pohnutky svého chování. Dnes totiž ponecháváme citovou výchovu našich dětí pouhé náhodě; a stále katastrofálnější důsledky takového přístupu se pak snažíme přehlížet. 

Jedním z možných řešení současné krize lidské komunikace je nové pojetí toho, co všechno by rodiny a školy mohly dělat, aby vychovávaly celého člověka. Aby jej učily novému jazyku komunikace a aby v tomto procesu docházelo stále více ke spojení jeho srdce a rozumu. Dokážu si představit dobu, kdy se budeme učit ve školách a stejně tak bude k standardnímu vzdělání zase neodmyslitelně patřit i vštěpování takových lidských ctností, jako je sebeovládání, empatie, sebeuvědomění a umění naslouchat, řešit konflikty a spolupracovat. To proto, že jsou základem růstu bytosti, které říkáme člověk.

V Etice Níkomachově, kde se Aristoteles zamýšlí nad lidskými ctnostmi, charakterem a příkladným životem, nám tento starý filozof dává nesnadný úkol: usilovat o vědomé poznání sebe sama a tím i ovládání našeho citového života. Naše vášně, pokud je prožíváme tak, aby pomohli vyjádřit to, co bysme jinak jen vyhodily na smetiště času, obsahují totiž moudrost, co střeží naše myšlenky, co tvoří naše hodnoty a zapřičiňují tak naše přežití. 

Avšak velmi snadno se mohou pokřivit - a k této evoluční slepotě i hluchotě dnes dochází v komunikaci bohužel až příliš často. Podle Aristotela nespočívá tento problém v samotných citech člověka, ale především v jejich nepřiměřenosti. V nepřiměřenosti jejich vyjádření. Bez nadměrného a pyšného egoismu. S respektem k ostatnímu životu kolem mě. Víte, jak se dnes přezdívá těm, co získali titul MBA? Mladý, blbý, agresivní. I to o ledasčem svědčí.

Otázka PROČ je tedy zodpovězena. A otázka JAK nyní zní: Jak vnést inteligenci do našich emocí - a tím i do našeho společného života zodpovědnost, kterou za něj všichni máme?

Michal Zdeněk Zachar 

🙈 🙉 🙊 TECHNOLOGIE a MAGIE MOCI – 2. 🐒

„Každá dostatečně rozvinutá technologie je prakticky nerozeznatelná od magie.“ - Arthur C. Clarcke

Každá dieta vyzývá k umírněnosti, nikoliv k extrému. Moderní technologie není třeba ničit jako v éře první průmyslové revoluce. Učíme se je používat stejně jako se ony učí používat nás. Jsme polotovary.

A učíme se různě. Nicméně děláte např. tohle?

❎ Když se s někým bavíte a chcete si s něco poznamenat, vytáhnete si chytrý telefon?

❎ Když jste poslouchali druhého, co vám něco povídal a přitom žehlily prstem krycí sklo svého smartphonu, pamatovali jste si potom nějakou drobnost z jeho vyprávění?

❎ Měli jste někdy pocit, že dokud neuveřejníte svou událost na facebooku či twitteru, jakoby se ani nestala?

❎ Než chytré hračky moderního světa pronikly vaším životem, jak jste se dokázali soustředit?

❎ Rozbuší se vám srdce, když se vám na smartphonu rozbliká světýlko?

❎ Přerušíte při zazvonění mobilu veškerou činnost?

❎ Všimli jste si, že když dlouhodobě používáte mobil, že se díváte ředevším nahoru a dolu, ale už méně se rozhlížíte nalevo a napravo, když jdete po chodníku?

❎ Vidíte často temeno hlavy svého partnera či dítěte jako siluetu v odlesku videohry?

❎ Pociťujete uzkosti, pokud jste nějakou delší dobu offline?

❎ Víte, že byste neměli při řízení auta psát SMS a přesto to děláte?

❎ Sešli jste se s rodinou (přáteli) v jedné místnosti, ale každy z jejich členů měl jiné elktronické zařízení a nemluvili jste spolu?

I když neradi odpovídáme na otázky, které by mohly znamenat, to čeho se bojíme, pak pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli kladně, pak se dá předpokládat, že váš život ovlivňují více než si připouštíte moderní technologie.

V tomhle bodě většinu z vás asi napadne kde mám meč, lva a zbroj. Ne, ne, žádná Kingdom Come Deliverance. No war. Je na čase přestat válčit a uzavřít s technikou mír. Nebo snad chcete nenávidět svůj mobil, internetové připojení či e-mail?

Většina z nás se aspoň nepravidelně zamýšlí nad tím, co jí a pije. Velmi zřídka se však staráme o to, co to je ponořit se do světa techniky skoro nepřetržitě. Internetové stránky facebook či twitter nemají nálepky s nutriční hodnotou. Nikdo nereguluje množství dat, která vstřevbáváte, ale ani vaši efektivitu jejich zpracování a vyhodnocení.

Ještě v roce 1996 byly mobilní telefon a internet tou vysoce vyjimečnou, neznámou záležitostí. jako děti jsme si programovali hlasové schránky a velice naivně klikali na internetové reklamy. Nikdo nám neřekl "dost"!!! Žádný rodič nepřišel a neupozornil nás na důsledky. A tak většina průměrných spotřebitelů spadla do pasti "odbržděného dětství". Na youtubu se smáli děti ve videu a my nechtěli zůstat pozadu.

O pět let později (2011) se rozvířil trh se smartphony. Máme tolik nabíječek, že nevíme, která je ke kterému typu mobilu z nichž ty předposlední se jen válí v šuplíku. Den, kdy jsme se vyhnuli nějaké "www" snad ani nepamatujeme. Pobíháme slepě mezi uličkami v obchodních vćentrech a vybíráme si další technologické novinky. Stojíme tam, jak naprosto bezradné děti, jako zamilovaní "puboši". Ani nestačíme popadat dech. Oddáváme se jen své neřízené a odbržděné touze po nových digitálních hračkách. Jsme dočista digitálně přežraní. A potřebujeme dietu.

V roce 2000 mělo přístup k netu 48% lidí na světě. V roce 2011 už 79%. V roce 2000 bylo v USA na vysokorychlostní internet připojeno jen 3% domácností. V roce 2011 to bylo 63%. V roce 2001 je počet notebooku v USA 52% populace, 85% dospěchých má mobil a 96% mladých (18 - 29). Tolik data. tak jako tak jsme uzavřeli manželství aniž jsme si toho všimli. Jeden prsten vládne všem. Sice mnoho z nás v současnosti vnímá technologie spíše tak, že je čas na rozvod, ale to možná nebude nutné. Možná by stačilo najít naší předmanželskou smlouvu a pořádně si ji přečít? A o tom zase příště :) za týden.

MZZ

PROČ? Abych nepřehlížel to, co stejně vidím ...♥

Každý den se nám dostává stále více informací svědčících o rozpadu etických norem společnosti, o brutálních napadeních z šílených, nepřátelských pohnutek. Tyto zprávy jsou však jen odrazem narůstajícího pocitu, že my i ostatní lidé ztrácíme kontrolu nad vlastními city. Nikdo není té proměnlivé záplavy citů a následné lítosti ušetřen. Tato znepokojivá skutečnost se určitým způsobem dotýká životů nás všech. V posledních dvaceti letech jsme zažili neutuchající příliv informací, které hovoří o šířící se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a v životě společnosti.

Přihlížíme vzdouvajícím se vlnám hněvu a zoufalství, ať už v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných s televizí namísto lidské bytosti, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených či zneužívaných, anebo v podobě rychle se šířící se intimity násilí v rodinách. Za abstraktními čísly vypovídajícími o nárůstu depresí po celém světě a za zprávami, jež nás upozorňují na rostoucí vlnu agrese a vzájemné nenávisti, stojí šířící se emoční ochablost. Neschopnost komunikace mezi námi lidmi jako biologickým druhem dosáhla svého vrcholu. Dospívající děti chodí do školy ozbrojeny, dálniční nehody nezřídka končívají přestřelkou, zatrpklí bývalí zaměstnanci ze závisti zmasakrují svoje kolegy. To jsou všechno hrůzné pojmy, jež vstoupily do obecného povědomí lidí teprve v posledních letech.


Mezi základní atributy lidské komunikace patří především sebeovládání, vytrvalost, schopnost vyvinout úsilí a sám sebe motivovat. A tyto schopnosti můžeme v sobě a svým příkladem i ve svých v dětech pěstovat, a poskytnout jim tak lepší základ pro využití všech nadání, kterými je obdařil život. Za touto možností se skrývá naléhavý morální motiv. Často se nám zdá, že život, který spolu sdílíme, rozežírá sobectví, násilí a zloba. A stáváme se vůči němu lhostejnými. A tady se důležitý význam emoční inteligence týká především propojení našeho přirozeného charakteru, našich instinktů a pocitů s naším rozumem. Je stále jasnější, že základní etické postoje v životě člověka pramení právě z jeho emočních schopností. Pohnutka je prostředkem emoce a semínkem všech pohnutek je naléhavá potřeba vyjádřit své srdce svým jednáním. 

Ti z nás, kteří jsou svým vášním a pohnutkám vydáni napospas - tj. ti, kteří postrádají sebekontrolu - trpí závažným nedostatkem. Bez schopnosti ovládat vlastní pohnutky v sobě nemůžeme rozvinout vůli ani charakter. Důkazem je mimo jiné i skutečnost, že kořeny lidského altruismu spočívají právě v empatii - ve schopnosti vidět a chápat emoce druhých lidí. Ne vykládat si je po svém neboli hodnotit, jak nám právě účelně vyhovují či nikoliv. To je "vyčůranost".

Pokud člověku chybí pochopení pro potřeby druhého, nedokáže mít nikoho rád. Ani sebe. Existují dvě povahové ctnosti, které naše doba nyní potřebuje nejnaléhavěji, ty, které nás tvoří inteligentními a jsou to právě tyto: SEBEOVLÁDÁNÍ a SOUCIT. I proto posledních 19 let trávím tím, že se učím jazyk psychologické interpretace vzhledu 3AXIS VISUAL Language. Abych svou přirozenou empatii a pozornost podpořil dobrými racionálními rozhodnutími. Abych totiž jen pyšně nepřehlížel to, co stejně vidím.

Víme, že citové návyky a postoje, které si osvojíme jako děti doma a ve škole, jsou podkladem pro tvorbu nervových drah v nezralém mozku dítěte, a určují tak naši emoční inteligenci. To znamená, že dětství a dospívání jsou klíčovými obdobími v životě člověka k vytvoření jeho komunikace. Právě tehdy se v nás vytvářejí emoční návyky, které později určují náš osud. Ale jsou tu i možná rizika a obtíže, které čekají na ty, jimž se v průběhu dospívání nepodaří zvládnout citovou stránku svojí osobnosti. Na ty, kteří svůj život nepřijmou se vším všudy. 

Už nyní je silně znepokojující komunikační celosvětový trend: nynější generace dětí mají mnohem více citových problémů než generace předcházející, častěji trpí osamělostí a depresemi, jsou vzteklejší a neposlušnější, impulsivnější a agresivnější, jsou nervóznější a mají větší sklony dělat si starosti než jejich rodiče či prarodiče. Řešení? Jejich čím dál větší lhostejnost, brutalita, agresivita, cynismus, nadměrné zneužívání léků.

Pokud na současnou povážlivou situaci vůbec existuje nějaký lék, jsem pevně přesvědčen, že jej musíme hledat ve způsobu, jakým připravujeme naše potomky pro život. A sami sebe také. Na to ptát se, sami sebe, PROČ? Hledat pravdivě pohnutky svého chování. Dnes totiž ponecháváme citovou výchovu našich dětí pouhé náhodě; stále katastrofálnější důsledky takového přístupu se pak snažíme přehlížet. Jedním z možných řešení současné krize lidské komunikace je nové pojetí toho, co všechno by rodiny a školy mohly dělat, aby vychovávaly celého člověka. 

Aby jej učily novému jazyku komunikace a aby v tomto procesu docházelo stále více ke spojení jeho srdce a mysli. A to dělá například systém kontextové komunikace 3AXIS®. Dokážu si představit dobu, kdy se jej budeme učit ve školách a stejně tak bude k standardnímu vzdělání zase neodmyslitelně patřit i vštěpování takových lidských ctností, jako je sebeovládání, empatie, sebeuvědomění a umění naslouchat, řešit konflikty a spolupracovat. To proto, že jsou základem růstu bytosti, které říkáme člověk.

V Etice Níkomachově, kde se Aristoteles zamýšlí nad lidskými ctnostmi, charakterem a příkladným životem, nám tento starý filozof dává nesnadný úkol: usilovat o vědomé poznání sebe sama a tím i ovládání našeho citového života. Naše vášně, pokud je prožíváme tak, aby pomohli vyjádřit to, co bysme jinak jen vyhodily na smetiště času, obsahují totiž moudrost, co střeží naše myšlenky, co tvoří naše hodnoty a zapřičiňují tak naše přežití. Avšak velmi snadno se mohou pokřivit - a k této evoluční slepotě i hluchotě dnes dochází v komunikaci bohužel až příliš často.

Podle Aristotela nespočívá tento problém v samotných citech člověka, ale především v jejich nepřiměřenosti. V nepřiměřenosti jejich vyjádření. Bez nadměrného a pyšného egoismu. S respektem k ostatnímu životu kolem. Víte, jak se dnes přezdívá těm, co získali titul MBA? Mladý, blbý, agresivní. I to o ledasčem svědčí.

Otázka PROČ je tedy zodpovězena. A otázka JAK nyní zní: Jak vnést inteligenci do našich emocí - a tím i do našeho společného života zodpovědnost, kterou za něj všichni máme?

Michal Zdeněk Zachar (s použitím knih a materiálů Daniela Golemana)

Z-KLAMAT & NE-VOLI-TELNÍ

Někdy je zajímavé zamyslet se více nad tím, co je v slovech, které s takovou lehkostí používáme ve svých postech a diskuzích?

V psychometrii neboli v oboru, který se zabývá kromě zkoumání lidské mysli taktéž její manipulací, se vyzná mnoho lidí, kteří připravují předvolební scénáře svým "vůdcům".

Demokratické strany v předvolebních kampaních tohle nepoužívají. Jelikož jde o model ovlivnění lidské mysli, která se však v podstatě řídit nedá, nejsou zase takový pitomci, aby vypustili z Pandořiny skříňky něco, co by následně zabilo i je.

A tak se k těmto metodám uchylují buď jednotlivci, jenž z důvodů vlastních jen sobě, většinou psychopatického rázu mají potřebu manipulace mysli s druhými lidmi za vrozenou potřebu a nebo státní celky, které v řadách svého vedení, mnohdy i nejvyššího mají právě takovéto psychopatické jedince.

Z klamání je slovo, spouštějící v podvědomí čtenáře proces, který evokuje v mysli čtenáře odkaz na podvědomou emoci spojenou s bolestí, lítostí. Pokouší se podsunout do podvědomí čtenářů pocit viny. Zklamání je často postaveno do střetu rolí. Jsem jako váš učitel zklamán vaší snahou o studium studente.

Zklamal jsi mne synu či dcero říkáváme ve vypjatých situacích v rodině dětem. Jde o podřízené postavení, kdy tzv. vyšší šarže jaksi popichuje a ponižuje tu nižší. Jako rodiče jsme vychováváni k tomu, že jsme ti vyšší a děti ti nižší. Snažíme se negací motivovat je k vyššímu výkonu. No a vy milé děti buď schlípnete uši a jdete to, co se po vás chce udělat a nebo se naserete. No nasrat se můžete, při výškovém a váhovém rozdílu s rodičem nemáte šanci. Pragmaticky to zhodnotíme a jdeme ...

Takže, pokud někomu píšeme zklamal jste mne nejenom, že ho nemotivujeme k tomu, aby pocítil vinu nad svým chováním, ale vytváříme do jeho nevědomí silný tlak. Tlak, který většinou ani nechápeme, že vytváříme. Což však vědí ti, kteří vám tenhle úžasný bonmot servírují ve svých prohlášeních tak často, až se stane vaší RE-KLAMOU = opakovaným klamem, který převezmete za vlastní.

A k tomu NEVOLITELNÍ? NE je zápor, VOLI může být volba nebo vůl, jakožto zdůraznění vykastrovaného býka, to jest býka, mužského podvědomého prvku, bez své přirozené síly a TELNÍ = schopnost otelit se, což je o přijetí a darování života. Jinými slovy se tohle slovo dá přeložit jako návod do vaší psychiky k tomu, aby se zablokovala a vzbudila v sobě sama strach o svých schopnostech. Předčasná ejakulace u mužů například. Opět pocit viny. Zklamal jsem ...

Zatímco její nadúžívání, v diskuzích a postech je známkou toho, že právě této skupině obyvatelstva roste chuť oplodňovat druhé svými semeny. Podle sebe soudím tebe. Ať už tělesnými, tak myšlenkovými semeny. Vzbuzuje jejich podvědomé síly, které jsou spojeny s potlačenou agresivitou a útočností. A ta roste v současnosti především u těch, kteří tato slova používají. Přesvědčují sami sebe o mužnosti a síle.

Napadlo někoho vůbec například to, komu ze zahraničí se hodí to, že se Češi hádají mezi sebou? Když historicky víme to, že náš národ byl v dobách pospolitosti celkem dost blbě přemožitelný jakoukoliv přesilou? Kdo má skutečný zájem na tom, aby se rozpadla, zatím jakž takž konsolidovaná společnost?

Na to se ptejme. Než půjdeme volit. A než půjdeme dělat cokoliv. To abysme si nadosmrti nezbyli jen jako provinilá telata. Obtížená svou (cizí) vinou a čekající. Na porážku. Nebo máte snad jinej nápad? Buu ...


MZZ






PS: k těm žlutým cedulkám v ouškách toho telátka. Vpravo je zklamat a vlevo nevolitelní. :D

Pei - Inspirátor

Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem

   Vstupní opona se zvedá a my se ocitáme uprostřed ohromného divadla nazvaného život. Každý z nás má svou roli a denně stojíme na jevišti, ...