Náš image je výpovědí i o naší spiritualitě i archetypech

Spiritual Image je vlastně provádění osobnostního rozvoje jedince skrze jeho oblečení a doplňky, včetně líčení. Image coaching. Spiritualita je umění proměny. Neměli bychom svůj život přitesávat podle předem určené formy. Není třeba mít pevný plán či řád. Spiritualita je duchovnost. Je třeba se znovu naučit naslouchat sám sobě.

Pevný řád máme - v sobě – jen ho neznáme, případně ho odmítáme (z nějakých mnohdy neznámých či převzatých důvodů)…ač mám kudrnaté vlasy, toužím po rovných. Jít svému vnitřnímu řádu naproti tak, aby se objevil i navenek. Spíše se potřebujeme naučit být pozorní k vnitřnímu rytmu svého života a ten můžeme objevit i ve svém oblékání, nalíčení či doplňcích.

Lidé se příliš často snaží změnit svůj život požíváním vůle jako jakéhosi kladiva, kterému jejich intelekt stanoví cíl programu a vůle pak život zdeformuje do žádané podoby.- naším kladivem je naše mysl a jsme často společností snadno manipulovatelní pod záminkou správně-špatně. Přistoupit takto k posvátnosti lidské existence je velmi hrubé a povrchní. Odcizuje nás to našemu nitru. A my pak mnoho let bloudíme po pouštích svých mechanických duchovních programů. Kde nakonec umíráme žízní i hladem, který si způsobujeme my sami. Zvenku vypadáme černě, šedě, nezajímavě.

Pro umění žít v souladu s vlastní duší neexistují žádná obecná pravidla – je jím náš vnitřní řád – „kupodivu“ navíc velmi dobře koreluje s přírodními zákony. My vám však umožníme pochopit a porozumět mu i navenek. Staneme se vašimi průvodci, kteří vás skrze váš "outfit" dovedou do vnitřního světa vašeho srdce.

V tomto čase se potkáváme s tím, že je v osobním a firemním prostředí kladen velký důraz na image jako na skoro nepostradatelnou až životodárnou sílu. A není to proto, že by ji firmy tak milovaly. Oceňují ji především proto, že situace vztahů mezi lidmi a na trhu práce a jejich změny jsou v této době tak nevyzpytatelné a tempo změn je tak závratně rychlé, že staré modely již nefungují.

Dnes se proto opět otvíráme vzhledu, image a imaginacím, práce s barvami a tvary ve vnějším i vnitřním prostředí. Image je vnější, zobrazením vnitřní kreativní tvořivé síly člověka. Jeho citovosti, niternosti a ženskosti. Překonává různé prahy a objevuje možnosti. Nabízí svět poznávání a kreativity, a tím i skvělých možností, o kterých se lineární mysl usilující o řízení a soustředěná na venkovní svět ani nedozví.

Mnoho z nás se snaží dokazovat svá tvrzení a nebo osobnostní rozvoj pomocí takových různých tezí, které nemůže nikdo úspěšně kritizovat ani vyvrátit. Vytváříme tak svět mrtvých zón úniku ze sebe a od sebe sama, nikoliv vlastního souznění. My spatřujeme řešení v tom, nacházet najít v každém z nás něco zajímavého a originálního a to pak ukázat navenek. Avšak to můžeme jen tehdy, pokud půjdeme stezkou, kterou ještě nikdy nešel.

My hledáme a pomáháme (po)odhalit každému z vás vaši vlastní image, vaši vlastní identitu a tím i utváříme možnost Vám utvářet i vaši vlastní osobnost. Možná poprvé ve vašem životě...

A proč zrovna image? Víte mnoho z nás se rádo spoléhá na "spolehlivá" řešení. Dokonce i způsob, jakým kde co kritizujeme je stále stejný. Často se stane, že nový přístup přinese také nový styl myšlení. Zdánlivě neřešitelné náhle získávají svěží a nekonvenční způsob řešení. Že je to vzrušující? Skutečné poznání přináší člověku schopnost vidět se takový jakým ve skutečnosti je. Nikoliv jen svůj odraz v zrcadle. Používáme-li příliš svůj intelekt a vůli, může se stát, že vaše práce ovládne i vaši identitu. Často se člověk, ta pestrá a bohatá komplexnost duše a ducha scvrkne na pouhou pracovní roli. A my se stáváme vězni své role. Existence se redukuje jen na práci. A postupně se rezignuje na vše niterné. Je to pohodlnější. Přitom se svému vnitřnímu životu více a více vzdalujeme.

Možnosti, které spali pod povrchem jednotvárnosti, však procitají.

A proč zrovna image - současný svět vytváří formy, škatulky, rámce – potřebuje je, kvůli pořádku, systému, logice zařazení (převažující maskulinní společnost). Chci-li v tomto světě fungovat, potřebuju se do něj zařadit a je pro mě dobré vědět, ve které škatulce, rámci (oblečení, bydlení, společenském a profesní zařazení) se budu cítit dobře, co je mi vlastní, co je pro mě ještě přijatelné a co už ne, případně jak mohu upravit onu škatulku, aby to pro mě bylo o spokojeném žití, vědět, do jakého kompromisu mohu ještě jít a čemu se už vyhnout.

A zároveň nás cosi táhne nazpět do tajemných hlubin duše. Často se při setkání s takovýmto člověkem setkáváme jen s jeho rolí. Hledáte osobu, ale nenajdete ji. Lidé i firmy si dnes začínají uvědomovat nesmírný význam živé a kreativní práce s image a imaginací, jež objevují stále nové možnosti, a smiřují se s nevyzpytatelnou anarchií, která k nim patří. Tvorba image je skok, který je pro plný a hluboký lidský život nezbytný.

A tak tvorbou našeho image vkládáme více energie tam, kam skutečně patří. Do sebe sama. Člověk, jehož práce je založena na tvorbě vaší image a imaginaci s ní, pracuje s jádrem sebe sama i vaším, v míře dosud nepoznané. Proto dnešní svět tolik potřebuje básníky vašeho vzhledu. Umělec - imagemaker může do vašeho světa vnést svěžest, kterou náš svět často postrádá a otevřít okna i dveře tam, kde dosud stály neproniknutelné zdi.

Mají-li se spontaneita, intuice a kreativita stát součástí vašeho života - vítejte. Napište mi, co potřebujete na wizard.michal@gmail.com. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů.

PS: všimli jste si na obou fotografiích nejprve té modelky nebo té kabelky? Čeho chcete, aby si vaši lidé, kolem vás na vás všímali jako toho prvotního impulsu ke komunikaci? To jsou věci, které řešíme každodenně, každý v jiné rovině a sociální skupině. Ale na všechny kolem z nás potom působí. Jak tedy chcete působit VY?

Michal Zdeněk Zachar

Spiritual Image aneb jsem zahradníkem...

Můj děda byl zedník. A úžasný. Stavěl a budoval a to, co postavil přes x-lety, dodnes stojí. Ale jaký byl i zahradník. Taky úžasný. Vypěstoval mnoho krásných květů, které potěšili mnoho lidí ve chvílích smutku i radosti. A já jsem se vždycky bránil být zahradníkem. Skoro jsem tu práci tam na zahradě nenáviděl. Nevnímal jsem, co za množství užitečných věcí mi dala. Bolavé ruce, ohnutá záda, trpělivé plení záhonků, nošení vody a zalévání. Když nyní dělám s lidmi na tvorbě jejich image uvědomuji si, že vlastně nedělám nic jiného než co mě učil můj dědeček, i otec. Dělám zahradníka. A to nejkrásnější, co můžete pak od lidí kolem slyšet je tohle: "Víš jsi taková trochu jiná, taková krásnější". Co s tebou ten Zachar dělá. Hm, no stříhá květy, prohrabuje se kořínky, učí odstraňovat plevel, nanáší ochranné prostředky, taky se květiny musí pravidelně zalévat, stříhat suché stonky, jéje toho je... 

Neznám mysticko-křestaňské estoerní tradice; mahajana a hinajana jsou pro mě dva vozy a jeden je prý větší; sufi bylo sprosté slovo, jako že jdu pomalu do kopce; Buddha se mi motal s Rámou i s ramou; nestudoval jsem zenové teorie; možná jednou, dvakrát jsem praktikoval zazen a mé myšlenky mi létaly stejně zběsile jako vyplašené vosy, nestudoval jsem nikdy u žádných mistrů, nevedl sáhodlouhé disputace či rozhovory s pomazanými i promazanými mistry, ani nenavštěvoval ctné školy.

Učit se spitirualitu ve škole? Áááá, nevím jestli se dá něco bez lásky naučit, nebo to jde jen pojmenovat? Pojmenuj to, co je a ve chvíli, kdy otevřeš ústa je už všechno pryč. I když na druhou stranu, když to, na co myslíš s láskou, s láskou i vyslovíš a tím tomu dáš život, tak se to projeví i ve tvých činech, dáváš pak ve všem, co děláš svému životu lásku. V dobré víře. A dobrá víra není jen heslo na erbu. Je to živá spiritualita. Pokud ji žijete.

Snad životu nerozumím ani kapánek, a tak tu teď pěstuju jen tuhle svou zahradu lásky.Jdu naslouchat k vodě jejím vlnkám, vnímat zpěv ptáků, kteří zpívají jenom tak, jdu se dívat se na stromy, které dávají stín v parném létu - prostě jen tak. Beru s láskou vše, co by vnímání, prožívání života, každým okamžikem, každou buňkou těla.

A je mi úplně jedno, sedím-li doma v tiché meditaci nebo jedu tramvají za klientem, mysl je mysl a kdo sedí na miskách vah, tomu se jen motá hlava.

Vlastně ani nevím, proč něco nazývat názvem spiritual image, stejně tak to mohu nazvat moje zem, co je mým životem, štěkajícím psem a nebo jen poletujícím papírem...jsem to, co jsem. Zahradníkem. A z vás udělám jen to, co chcete. Vy. Vždycky v dobré víře. Krásně. A s láskou.

Michal Zdeněk Zachar, SPIRITUAL IMAGE