Zobrazují se příspěvky se štítkemimage. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemimage. Zobrazit všechny příspěvky

Náš image je výpovědí i o naší spiritualitě i archetypech


Spiritual Image je vlastně provádění osobnostního rozvoje jedince skrze jeho oblečení a doplňky, včetně líčení. Image coaching. Spiritualita je umění proměny. Neměli bychom svůj život přitesávat podle předem určené formy. Není třeba mít pevný plán či řád. Spiritualita je duchovnost. Je třeba se znovu naučit naslouchat sám sobě.

Pevný řád máme - v sobě – jen ho neznáme, případně ho odmítáme (z nějakých mnohdy neznámých či převzatých důvodů)…ač mám kudrnaté vlasy, toužím po rovných. Jít svému vnitřnímu řádu naproti tak, aby se objevil i navenek. Spíše se potřebujeme naučit být pozorní k vnitřnímu rytmu svého života a ten můžeme objevit i ve svém oblékání, nalíčení či doplňcích.

Lidé se příliš často snaží změnit svůj život požíváním vůle jako jakéhosi kladiva, kterému jejich intelekt stanoví cíl programu a vůle pak život zdeformuje do žádané podoby.- naším kladivem je naše mysl a jsme často společností snadno manipulovatelní pod záminkou správně-špatně. Přistoupit takto k posvátnosti lidské existence je velmi hrubé a povrchní. Odcizuje nás to našemu nitru. A my pak mnoho let bloudíme po pouštích svých mechanických duchovních programů. Kde nakonec umíráme žízní i hladem, který si způsobujeme my sami. Zvenku vypadáme černě, šedě, nezajímavě.

Pro umění žít v souladu s vlastní duší neexistují žádná obecná pravidla – je jím náš vnitřní řád – „kupodivu“ navíc velmi dobře koreluje s přírodními zákony. My vám však umožníme pochopit a porozumět mu i navenek. Staneme se vašimi průvodci, kteří vás skrze váš "outfit" dovedou do vnitřního světa vašeho srdce.

V tomto čase se potkáváme s tím, že je v osobním a firemním prostředí kladen velký důraz na image jako na skoro nepostradatelnou až životodárnou sílu. A není to proto, že by ji firmy tak milovaly. Oceňují ji především proto, že situace vztahů mezi lidmi a na trhu práce a jejich změny jsou v této době tak nevyzpytatelné a tempo změn je tak závratně rychlé, že staré modely již nefungují.

Dnes se proto opět otvíráme vzhledu, image a imaginacím, práce s barvami a tvary ve vnějším i vnitřním prostředí. Image je vnější, zobrazením vnitřní kreativní tvořivé síly člověka. Jeho citovosti, niternosti a ženskosti. Překonává různé prahy a objevuje možnosti. Nabízí svět poznávání a kreativity, a tím i skvělých možností, o kterých se lineární mysl usilující o řízení a soustředěná na venkovní svět ani nedozví.

Mnoho z nás se snaží dokazovat svá tvrzení a nebo osobnostní rozvoj pomocí takových různých tezí, které nemůže nikdo úspěšně kritizovat ani vyvrátit. Vytváříme tak svět mrtvých zón úniku ze sebe a od sebe sama, nikoliv vlastního souznění. My spatřujeme řešení v tom, nacházet najít v každém z nás něco zajímavého a originálního a to pak ukázat navenek. Avšak to můžeme jen tehdy, pokud půjdeme stezkou, kterou ještě nikdy nešel.

My hledáme a pomáháme (po)odhalit každému z vás vaši vlastní image, vaši vlastní identitu a tím i utváříme možnost Vám utvářet i vaši vlastní osobnost. Možná poprvé ve vašem životě...

A proč zrovna image? Víte mnoho z nás se rádo spoléhá na "spolehlivá" řešení. Dokonce i způsob, jakým kde co kritizujeme je stále stejný. Často se stane, že nový přístup přinese také nový styl myšlení. Zdánlivě neřešitelné náhle získávají svěží a nekonvenční způsob řešení. Že je to vzrušující? Skutečné poznání přináší člověku schopnost vidět se takový jakým ve skutečnosti je. Nikoliv jen svůj odraz v zrcadle. Používáme-li příliš svůj intelekt a vůli, může se stát, že vaše práce ovládne i vaši identitu. Často se člověk, ta pestrá a bohatá komplexnost duše a ducha scvrkne na pouhou pracovní roli. A my se stáváme vězni své role. Existence se redukuje jen na práci. A postupně se rezignuje na vše niterné. Je to pohodlnější. Přitom se svému vnitřnímu životu více a více vzdalujeme.

Možnosti, které spali pod povrchem jednotvárnosti, však procitají.

A proč zrovna image - současný svět vytváří formy, škatulky, rámce – potřebuje je, kvůli pořádku, systému, logice zařazení (převažující maskulinní společnost). Chci-li v tomto světě fungovat, potřebuju se do něj zařadit a je pro mě dobré vědět, ve které škatulce, rámci (oblečení, bydlení, společenském a profesní zařazení) se budu cítit dobře, co je mi vlastní, co je pro mě ještě přijatelné a co už ne, případně jak mohu upravit onu škatulku, aby to pro mě bylo o spokojeném žití, vědět, do jakého kompromisu mohu ještě jít a čemu se už vyhnout.

A zároveň nás cosi táhne nazpět do tajemných hlubin duše. Často se při setkání s takovýmto člověkem setkáváme jen s jeho rolí. Hledáte osobu, ale nenajdete ji. Lidé i firmy si dnes začínají uvědomovat nesmírný význam živé a kreativní práce s image a imaginací, jež objevují stále nové možnosti, a smiřují se s nevyzpytatelnou anarchií, která k nim patří. Tvorba image je skok, který je pro plný a hluboký lidský život nezbytný.

A tak tvorbou našeho image vkládáme více energie tam, kam skutečně patří. Do sebe sama. Člověk, jehož práce je založena na tvorbě vaší image a imaginaci s ní, pracuje s jádrem sebe sama i vaším, v míře dosud nepoznané. Proto dnešní svět tolik potřebuje básníky vašeho vzhledu. Umělec - imagemaker může do vašeho světa vnést svěžest, kterou náš svět často postrádá a otevřít okna i dveře tam, kde dosud stály neproniknutelné zdi.

Mají-li se spontaneita, intuice a kreativita stát součástí vašeho života - vítejte. Napište mi, co potřebujete na wizard.michal@gmail.com. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů.

PS: všimli jste si na obou fotografiích nejprve té modelky nebo té kabelky? Čeho chcete, aby si vaši lidé, kolem vás na vás všímali jako toho prvotního impulsu ke komunikaci? To jsou věci, které řešíme každodenně, každý v jiné rovině a sociální skupině. Ale na všechny kolem z nás potom působí. Jak tedy chcete působit VY?

Michal Zdeněk Zachar

OPRAVDU O PRAVDU?

Přišla za mnou žena. Neznal jsem ji, chce prý výklad karet. Ok, Domluvili jsme si schůzku. Přišla. To by nebylo nic divného. Divné bylo, že výklad sám, když jsem jej udělal, mne překvapil, protože neodpovídal naprosto v ničem tomu, na co se ptala. Což o to, to se stává, ale teď to bylo jiné, úplně jiné. Díval jsem se do karet, na ní, zase do karet a nic jsem neříkal. Po chvíli opravdu dlouhého mlčení jsem si uvědomil, že pláče. Seděla před mnou a brečela jako malá holka. Podal jsem ji mlčky kapesník a šel pro krizové kapky, pro jistotu. Udělal jsem jí čaj, podal jí ho a seděl jsem. Dál naproti ní a tiše a mlčky. Což nebývá mnohdy; tedy ti, kdo mne znají vědí, jak sem ukecanej; snadné :).

Zvedla oči z kapesníku a poprvé se malinko usmála. To, asi už působil med v čaji, co se rozvoněl po místnosti. Stále jsem se na ní jen díval a ona plakala. Pro chlapa, když vidí brečet ženu, to není nic snadného. Pak se zarazila, nabrala dech a povídá, že se ptala na naprostou blbost. A že to nemělo žádný smysl, ta její otázka, že se jen chtěla dostat blízko ke mně. Poslední slova skoro zašeptala. vytřeštil jsem oči a požádal o vysvětlení. Když se trochu situace ustálila, vyprávěla mi, že zažila změnu člověka, její známé, s kterým jsem strávil chvíli času na kurzu stylistiky, kde jsem ji učil. Říkala, že tu dotyčnou zná z dřívějška a že se na ní nemohla vynadívat, když se s ní nějaký čas potom, potkala. Řekla mi, že v životě neviděla takovou změnu v tom, jak se ten člověk začal chovat opravdově. Řekla mi, zvědavci, že to neumí popsat slovy, že z ní byla jen cítit opravdovost. Pravda. že byla tím, čím byla a byla na to pyšná.

Na mé nechápavé zakroucení hlavou mi řekla, že myslí to, že má najednou pocit, že si s ní může promluvit o čemkoliv, že se jim oběma až neuvěřitelně zjednodušila komunikace, že od ní přestala čekat zázraky a ony se vlastně začaly dít. Řekla mi, že je strašně unavená životem (je jí 35), protože musela celý život lhát. Všem kolem a nakonec i sobě. A na moje pozvednuté obočí, které se ptalo proč, odpověděla, že jí právě tahle žena řekla, na stejnou otázku, jak se jí podařilo se tak uvolnit do života. Že dostala odpověď: "potkala jsem člověka, před kterým si nemusím na nic hrát a kterému nemusím lhát". Jan Antonín Baťa říkával: "pravda vyjde na povrch, jako olej na vodu".

Více, jak desítku let, dělám do image lidí. A vnímám, že ano, toto je skoro přesně popsaný problém, celé naší společnosti. Na povrchu nás je něco jiného než uvnitř. V oblečení a i v názorech. Odhodily jsme svoje ega do zákopu názorových válek a dali jim možnost lhát. V zájmu naší "ochrany", prý... . Ego je ve vymýšlení těchto důvodů velmi vynalézavé. Ale není viníkem. To my táhneme své názory, přejaté z rodinného second handu celý život sebou. A lžeme tím, že přebíráme i ty a táhneme sebou i na sobě právě ty s kterými se až tak vnitřně neztotožňujeme.


Vždyť, ale přeci lidi, když si lžete, přijdete úplně o vše. O vše falešné, co bylo vy vašem životě. A tak abychom nezůstali sami sebou, sami se sebou, protože se sami sebe nejvíce bojíme, raději sobě i všem kolem lžeme. Ono mluvit pravdu o svých citech a pocitech, chce větší odvahu nežli lhát. A to jsem ji to řekl. Nakonec našla odvahu se zeptat na něco, co ji trápilo a ještě chvíli jsme si povídali. Když se zvedla, odcházela úplně jinak než když přišla. Bylo to znát v jejím postoji, pohledu, držení těla. Uvědomil jsem si při pohledu na ní, jak je živoucí pravda krásná. A taky to, že sice ne každý může pravdu vidět, ale každý může být pravdou. 

Řekla mi, mezi dveřmi, že čekala pěkného sprosťáka. Prvotní varování od kámošky zabralo. V bezpečné vzdálenosti odcházejíc. Ale, že děkuje, že si uvědomila, jak sprostá byla ona tím, co si myslela a v co uvěřila aniž by si dala tu práci, si to ověřit. Usmál sem se nebo ušklíbl, ani nevím a povídám, že sprostý být umím taky a pěkně, a že jí chápu. Protože, když vy někomu, kdo žije ve lži, vykládáte pravdu, vždy má pocit, že mluvíte sprostě, i když byste citovali spisovně z oxfordského výkladového slovníku. Mám ji, ale kvůli tomu lhát? Poděkovala, usmála se taky a šla. Řekla, že jde jednat. Něco udělat, co prý měla udělat už dávno. :), v policejních svodkách se neobjevuje, takže to nebyl trestný čin.

Jednat znamená mít pravdu. Protože pak máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. Projevenou námi. To, že naše věty jsou tak pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všemu a všem je ve světě našeho života jeho centrem pravda. A pravda sídlí jedině v srdci. V svobodném srdci. V srdci nezatíženém pohádkovými představami o věčném boji princů a princezen o to, kdo bude první vyvolený a zvítězí v zápase o ruku jediné dcery království; o tom, co je špatně či dobře nebo snad o tom, kdo je horší či lepší... .

V srdci, které chce žít normální život bez nutnosti malovat si pocit štěstí na zdi sociálních sítí, ale sdílet jej prostě lidsky s těmi, které miluje třebas upečenou svatomartinskou husou.

Chybí nám schopnost milovat pravdu. My totiž k smrti rádi milujeme jen ty, co nám lžou.

MZZ

Spiritual Image aneb jsem zahradníkem...

Můj děda byl zedník. A úžasný. Stavěl a budoval a to, co postavil přes x-lety, dodnes stojí. Ale jaký byl i zahradník. Taky úžasný. Vypěstoval mnoho krásných květů, které potěšili mnoho lidí ve chvílích smutku i radosti. A já jsem se vždycky bránil být zahradníkem. Skoro jsem tu práci tam na zahradě nenáviděl. Nevnímal jsem, co za množství užitečných věcí mi dala. Bolavé ruce, ohnutá záda, trpělivé plení záhonků, nošení vody a zalévání. Když nyní dělám s lidmi na tvorbě jejich image uvědomuji si, že vlastně nedělám nic jiného než co mě učil můj dědeček, i otec. Dělám zahradníka. A to nejkrásnější, co můžete pak od lidí kolem slyšet je tohle: "Víš jsi taková trochu jiná, taková krásnější". Co s tebou ten Zachar dělá. Hm, no stříhá květy, prohrabuje se kořínky, učí odstraňovat plevel, nanáší ochranné prostředky, taky se květiny musí pravidelně zalévat, stříhat suché stonky, jéje toho je... 

Neznám mysticko-křestaňské estoerní tradice; mahajana a hinajana jsou pro mě dva vozy a jeden je prý větší; sufi bylo sprosté slovo, jako že jdu pomalu do kopce; Buddha se mi motal s Rámou i s ramou; nestudoval jsem zenové teorie; možná jednou, dvakrát jsem praktikoval zazen a mé myšlenky mi létaly stejně zběsile jako vyplašené vosy, nestudoval jsem nikdy u žádných mistrů, nevedl sáhodlouhé disputace či rozhovory s pomazanými i promazanými mistry, ani nenavštěvoval ctné školy.

Učit se spitirualitu ve škole? Áááá, nevím jestli se dá něco bez lásky naučit, nebo to jde jen pojmenovat? Pojmenuj to, co je a ve chvíli, kdy otevřeš ústa je už všechno pryč. I když na druhou stranu, když to, na co myslíš s láskou, s láskou i vyslovíš a tím tomu dáš život, tak se to projeví i ve tvých činech, dáváš pak ve všem, co děláš svému životu lásku. V dobré víře. A dobrá víra není jen heslo na erbu. Je to živá spiritualita. Pokud ji žijete.

Snad životu nerozumím ani kapánek, a tak tu teď pěstuju jen tuhle svou zahradu lásky.Jdu naslouchat k vodě jejím vlnkám, vnímat zpěv ptáků, kteří zpívají jenom tak, jdu se dívat se na stromy, které dávají stín v parném létu - prostě jen tak. Beru s láskou vše, co by vnímání, prožívání života, každým okamžikem, každou buňkou těla.

A je mi úplně jedno, sedím-li doma v tiché meditaci nebo jedu tramvají za klientem, mysl je mysl a kdo sedí na miskách vah, tomu se jen motá hlava.

Vlastně ani nevím, proč něco nazývat názvem spiritual image, stejně tak to mohu nazvat moje zem, co je mým životem, štěkajícím psem a nebo jen poletujícím papírem...jsem to, co jsem. Zahradníkem. A z vás udělám jen to, co chcete. Vy. Vždycky v dobré víře. Krásně. A s láskou.

Michal Zdeněk Zachar, SPIRITUAL IMAGE

Pei - Inspirátor

Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem

   Vstupní opona se zvedá a my se ocitáme uprostřed ohromného divadla nazvaného život. Každý z nás má svou roli a denně stojíme na jevišti, ...