Kouč, který pracuje s nervovým systémem lídra

Většina koučovacích rozhovorů s lídry začíná podobně: „Nestíhám, tým je unavený, potřebujeme víc výkonu.“ Lídři přicházejí s tématem úkolů, termínů a očekávání. Jenže pokud se zastavíme o krok hlouběji, rychle zjistíme, že problém neleží v kalendáři, ale v nervovém systému, který už dávno jede na rezervu. 

Kouč nebo mentor, který tohle přehlíží, skončí u toho, že klientovi pomůže „lépe třídit požadavky“. Kouč bio-leadershipu jde jinudy. Vede lídra k tomu, aby si všiml, jaký stav sám přináší do místnosti, a teprve potom řeší, co v té místnosti dělá.

Tým nečte jen slova. Čte dech, tón hlasu, tempo řeči, drobné pohyby rukou. Když kouč pomůže lídrovi zpomalit, zakotvit se v těle a regulovat vlastní napětí, mění tím kvalitu klimatu pro všechny kolem. Z běžného „výkonnostního motoru“ se stává termostat, který drží teplotu prostoru. A to je v době turbulence možná víc než další sada KPI.

Stabilita není povahový rys, ale stav, ke kterému se vracíme. Koučovací práce pak není o tom, „jak být klidnější člověk“, ale „jak se vracet k sobě tak často, aby klima týmu nezačalo kopírovat vnitřní chaos“. Kouč, který se nebojí vstoupit do tématu těla, emocí a mysli, nedělá z klienta nového supermana. Pomáhá mu stát se člověkem, který je schopen nést realitu, ve které vede lidi.

✌️ Praktická část: tři koučovací nástroje bio-leadershipu

  1. Dvojí popis klíčové situace
    ▪️ Požádej klienta, aby popsal nedávnou náročnou poradu dvakrát.
    ▪️ Nejprve fakticky: kdo tam byl, co se řešilo, jaké padlo rozhodnutí.
    ▪️ Podruhé tělesně: jak seděl, jak dýchal, kde cítil tlak nebo sevření, jak zněl jeho hlas.
    ▪️ Na závěr se ptej: „Co ti říká tvoje tělo o tom, v jakém klimatu jsi tehdy vedl ostatní?“

    Tohle jednoduché cvičení otevírá dveře k práci s nervovým systémem, ne jen s obsahem meetingu.

  2. Mikropauzy mezi meetingy
    Navrhni klientovi rituál: pokaždé, když skončí online hovor, zůstane ještě deset vteřin sedět. Zavře oči, vnímá dotyk těla se židlí, udělá jeden pomalejší nádech a delší výdech. Teprve potom otevře další místnost. Nejde o meditaci, ale o reset. V dalších týdnech můžete společně reflektovat, jak se mění jeho únava a schopnost reagovat.

  3. Přerámování role lídra
    V jedné části sezení s klientem pracuj přímo s jeho vnitřním příběhem. Zeptej se: „Když si představíš svůj ideální obraz lídra, co musíš pořád zvládat?“ Nech ho vyjmenovat povinnosti. Pak nabídni jinou otázku: „Jak by vypadal lídr, který místo ‚všechno unesu‘ říká ‚držím prostor, aby to mohli unést i ostatní‘?“ Společně hledejte konkrétní situace, kde se dá tahle změna postoje vyzkoušet.

Když se koučování posune z úrovně „lépe zvládnout agendu“ k práci s tím, v jakém stavu lídr agendu nese, začnou se dít velmi praktické věci. Zmírní se konflikty, klesne počet zbytečných krizových meetingů a tým začne víc tvořit než hasit. Kouč pak není ten, kdo radí, co má lídr dělat, ale ten, kdo ho vrací k tělu, které unese jeho roli.

👉 Navazuje na článek: [https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-lidr-ktery-drzi-klima-bio-leadership-v-dobe-turbulenci-208612

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Učení? Kámoš, ne žrádlo

Obrázek
Proč je každodenní učení silnější než si myslíme Učení obvykle nastává tehdy, když uděláte chybu a pak změníte své chování, abyste ji neopakovali. Učení je jedním z těch slov, která si při jejich vyslovení ostatní spojují s čímsi strukturovaným, oficiálním a až znepokojivě systematickým. Jsou to povětšinou místa našeho dětství. Školní lavice, tabule a křída, přezdívky učitelů a bohužel často ještě stále přítomný zápas s biflováním. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že pro některé skončí učení ve chvíli, kdy si naposledy nasadí promoční střapce. Co když je to ale přesně naopak? Co když se to nejpodstatnější začínáme učit až ve chvíli, kdy opustíme učebny? Inu, každý den vstřebáváme nové informace. Učíme se neustále a většinu z toho si ani neuvědomujeme. Mozek není pasivní schránka, kterou jednou provždy naplníme. Je to procesor. Neustále propojuje, odpojuje, opravuje a hledá cesty, jak reagovat efektivněji. Neučíme se proto, že bychom se chtěli zlepšit. Učíme se, protože je to způso...
Čtěte více »

Barvy trochu jinak: Červená

Obrázek
Červená barva je energie. Má nejdelší vlnovou délku a působí na naše tělo jako muleta na býka. Pojďme se bavit o barvách, jen trochu jinak. Barvy jsou nositelé informací Většina lidí si barvy spojuje s pocity. Červená? To je láska, krev, pro ty ortodoxní hřích. Zelená? Příroda. Modrá? Klid. Ale tahle slova barvy popisují nepřesně. Vznikla z kulturních symbolů regionů, v nichž žijeme i z našich osobních zkušeností. To je jistě v pořádku. Jen to neodráží ještě jednu rovinu, s níž barvy pracují, a tou je naše nevědomí. Zkusme se podívat na barvy jinak. Položili jste si někdy otázku, proč jsou barvy důležité pro život? Proč je na jednu stranu tolik podceňujeme a na druhou se jimi řídíme? Protože to jsou v prvé řadě nosiči informací. Jde o  část světelného spektra , které na nás působí. Nejsou ovlivněny kulturou, ideologií, vírou ani zkušenostmi. To vše totiž můžeme skrze mozek sami pro sebe nějak vysvětlit. Postavíme si bariéry, kterými pron...
Čtěte více »

Proč se bojíme přihlásit k tomu, co nás skutečně rozechvívá?

Obrázek
Proč dáváme hlas těm, kdo působí slabě, a zapomínáme na ty, kteří září? Esej o soucitu, projekci a odvaze přiznat si, co nás skutečně oslovuje. Byla jednou jedna dívka, která se vytrácela. Ne ze světa, ale z pozornosti. Navenek působila silně, elegantně, přirozeně. Měla hlas, styl, charisma. A tak se stala favoritkou. Nepsanou, samozřejmou. Právě proto zůstala bez hlasů. V televizních soutěžích dochází k zvláštnímu jevu. Ten, kdo působí jako jasný vítěz, často vypadne mezi prvními. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože lidé jeho sílu zamění za samozřejmost. „Ten přece pomoc nepotřebuje.“ A tak posílají své hlasy jinam. Tam, kde si myslí, že cítí slabost, bolest, nejistotu. Ale co když tím nevědomky odvracíme zrak od těch, kteří nás potřebují nejvíc? Často říkáme, že jednáme ze soucitu. Ale soucit, pokud nevychází z přítomnosti, ale z minulosti, může být jen ozvěnou staré bolesti. Jen stínem života v přítomnosti. Nevím, jak jste vyrůstali vy, ale v našich životech se občas objeví chv...
Čtěte více »