Čich a mentoring: Paměť, která mluví dřív než my

V mentoringu často hledáme odpovědi hlavou. Ale tělo, zvláště čich, bývá rychlejší než naše myšlenky. Vůně se nedá oklamat. Spouští vzpomínky, vytahuje emoce, někdy i nepříjemné pravdy, které si ještě nechceme připustit. Právě to z ní dělá cenného průvodce v sebepoznání.

Naše čichové centrum je přímo propojeno s limbickým systémem mozku – částí, která zpracovává paměť a emoce. Když ucítíme známý pach, může se nám v těle rozběhnout dávno zapomenutá reakce. Mnohdy dřív, než pochopíme, proč se náhle cítíme neklidní, dojatí, vzrušení. V práci s klienty bývá právě tento moment klíčem. „Tohle mi voní“ nebo „Tohle je mi nepříjemné“ může odhalit víc než padesát otázek.

Zajímavé je, jak se vůně a pachy zapisují do našeho systému identity. Někdo si uchovává vůni svých dětí, jiný si pamatuje tělo svého prvního milence podle parfému. Naše tělo si pamatuje. A právě v těchto tělesných stopách může ležet odpověď na otázky, které se zdají nezodpověditelné.

Praktické cvičení: Vůně rozhodnutí

Zkus se k důležitému rozhodnutí přiblížit ne rozumem, ale nosem. Vezmi si tři malé flakonky s éterickými oleji (například rozmarýn, levanduli a grep). Každý si spoj s jednou z možností, které zvažuješ – například změna práce, zůstat, odejít.

Zavři oči a k jednotlivým vůním postupně přivoň. Ptej se těla: Jak na to reaguji? Cítím napětí, radost, odpor? Kde v těle se něco děje? Nehledej hned logické odpovědi. Vnímej spíš tělesné signály a pocity.

Po několika dnech si všímej, jestli se k některé z vůní vracíš častěji, jestli tě láká, nebo odpuzuje. To může být vodítko k hlubší pravdě, kterou hlava ještě nepojmenovala.

Reflexe pro mentora: Jak voní můj styl?

Polož si otázku, jak bys sám popsal „vůni“ svého stylu práce. Je spíš svěží, zemský, kořeněný, jemný? A jaké pachy tě v kontaktu s klienty spouštějí? Co ti vadí? Co tě přitahuje? Čich je komunikační jazyk, který si většinou neuvědomujeme, a přitom mluví velmi jasně.

Čich není ezoterická zvláštnost, ale vynikající nástroj sebepoznání. Právě pro kouče a mentory je to smysl, který může otevřít nové vrstvy vnímání – vlastního stylu i klientových reakcí. Když se naučíme naslouchat nosem, možná budeme přesnější, než kdybychom se snažili analyzovat.

👉 Navazuje na článek: https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-smysly-trochu-jinak-cich-204552

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Učení? Kámoš, ne žrádlo

Obrázek
Proč je každodenní učení silnější než si myslíme Učení obvykle nastává tehdy, když uděláte chybu a pak změníte své chování, abyste ji neopakovali. Učení je jedním z těch slov, která si při jejich vyslovení ostatní spojují s čímsi strukturovaným, oficiálním a až znepokojivě systematickým. Jsou to povětšinou místa našeho dětství. Školní lavice, tabule a křída, přezdívky učitelů a bohužel často ještě stále přítomný zápas s biflováním. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že pro některé skončí učení ve chvíli, kdy si naposledy nasadí promoční střapce. Co když je to ale přesně naopak? Co když se to nejpodstatnější začínáme učit až ve chvíli, kdy opustíme učebny? Inu, každý den vstřebáváme nové informace. Učíme se neustále a většinu z toho si ani neuvědomujeme. Mozek není pasivní schránka, kterou jednou provždy naplníme. Je to procesor. Neustále propojuje, odpojuje, opravuje a hledá cesty, jak reagovat efektivněji. Neučíme se proto, že bychom se chtěli zlepšit. Učíme se, protože je to způso...
Čtěte více »

Barvy trochu jinak: Červená

Obrázek
Červená barva je energie. Má nejdelší vlnovou délku a působí na naše tělo jako muleta na býka. Pojďme se bavit o barvách, jen trochu jinak. Barvy jsou nositelé informací Většina lidí si barvy spojuje s pocity. Červená? To je láska, krev, pro ty ortodoxní hřích. Zelená? Příroda. Modrá? Klid. Ale tahle slova barvy popisují nepřesně. Vznikla z kulturních symbolů regionů, v nichž žijeme i z našich osobních zkušeností. To je jistě v pořádku. Jen to neodráží ještě jednu rovinu, s níž barvy pracují, a tou je naše nevědomí. Zkusme se podívat na barvy jinak. Položili jste si někdy otázku, proč jsou barvy důležité pro život? Proč je na jednu stranu tolik podceňujeme a na druhou se jimi řídíme? Protože to jsou v prvé řadě nosiči informací. Jde o  část světelného spektra , které na nás působí. Nejsou ovlivněny kulturou, ideologií, vírou ani zkušenostmi. To vše totiž můžeme skrze mozek sami pro sebe nějak vysvětlit. Postavíme si bariéry, kterými pron...
Čtěte více »

Proč se bojíme přihlásit k tomu, co nás skutečně rozechvívá?

Obrázek
Proč dáváme hlas těm, kdo působí slabě, a zapomínáme na ty, kteří září? Esej o soucitu, projekci a odvaze přiznat si, co nás skutečně oslovuje. Byla jednou jedna dívka, která se vytrácela. Ne ze světa, ale z pozornosti. Navenek působila silně, elegantně, přirozeně. Měla hlas, styl, charisma. A tak se stala favoritkou. Nepsanou, samozřejmou. Právě proto zůstala bez hlasů. V televizních soutěžích dochází k zvláštnímu jevu. Ten, kdo působí jako jasný vítěz, často vypadne mezi prvními. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože lidé jeho sílu zamění za samozřejmost. „Ten přece pomoc nepotřebuje.“ A tak posílají své hlasy jinam. Tam, kde si myslí, že cítí slabost, bolest, nejistotu. Ale co když tím nevědomky odvracíme zrak od těch, kteří nás potřebují nejvíc? Často říkáme, že jednáme ze soucitu. Ale soucit, pokud nevychází z přítomnosti, ale z minulosti, může být jen ozvěnou staré bolesti. Jen stínem života v přítomnosti. Nevím, jak jste vyrůstali vy, ale v našich životech se občas objeví chv...
Čtěte více »