Příspěvky

Tříbodové zastavení u obrazu

Obrázek
Všichni chceme mít pevný vnitřní kompas. Jenže v době, kdy se tempo života stále zrychluje a pozornost se štěpí na desítky fragmentů, kompas přestává ukazovat jasný směr. Potřebujeme něco, co nás znovu spojí s tím, co je skutečné. A právě tady se umění stává nečekaným, ale mimořádně cenným nástrojem osobního rozvoje. Když se člověk dívá na autentickou kresbu nebo malbu, nejde jen o estetiku. Je to kontakt se světem, který vznikal v tichu, trpělivosti a soustředění. A to jsou tři kvality, které dnešní člověk potřebuje úplně stejně jako technické dovednosti, efektivitu nebo produktivitu. Bez nich uvnitř vzniká prázdno, které nejde zaplnit výkonem. Každá linie v poctivém díle je rozhodnutí. Každý tah je stopa charakteru. Každá vrstva barvy je výrazem toho, jak autor vnímal svět v daném okamžiku. Když tohle dovolíme působit na sebe, začneme číst umění jinak – jako mapu lidského vědomí. A právě tato schopnost čtení je pro koučink zásadní. Bez ní nepoznáme sami sebe, natož abychom rozvíjel...
Okomentovat
Čtěte více »

Pozornost jako mentální imunita: Jak neskončit v iluzích digitální blízkosti

Obrázek
Digitální prostředí dnes vytváří dojem lidskosti přesněji než kdykoli předtím. Mikrogesta, drobné pauzy, správně umístěné ticho. Mozek reaguje, jako by měl před sebou skutečného člověka. A právě tady začíná problém: naše biologie není navržená pro komunikaci s algoritmy. Je navržená pro vztahy. V koučinku se často setkáváme s lidmi, kteří si nejsou jisti svým úsudkem. „Proč jsem tomu věřil?“ „Proč jsem reagovala, když mi na druhé straně něco nesedělo?“ Odpověď není slabost. Je to evoluce. Náš nervový systém hledá rytmus, tón, náznak bezpečí. Když jej něco připomene, instinkt reaguje. Abychom se v digitálních vztazích neztráceli, musíme obnovit dovednost, která je starší než řeč: vědomé čtení signálů a práce s vlastní pozorností . Nejde o kritičnost, ale o jemné ladění mysli. O schopnost neztratit se v tom, co působí skutečně, ale skutečné není. Proč na tom záleží v koučinku a leadershipu Nejde jen o romantické scamy. Stejné principy klamavé důvěry se objevují v práci, ve vedení lid...
Okomentovat
Čtěte více »

Mentoring lásky: Jak vést druhé k vědomému vztahu k sobě

Obrázek
Sexualita bez lásky je jen tělesným třením. Láska bez svědomí je manipulací. A sebevědomí bez vnitřní opory je jen maskou, která nevydrží první bouři. Jak tedy jako koučové či mentoři můžeme doprovázet druhé k pravdivějším vztahům – k sobě i k druhým? Začněme u sebe. Autenticita není o dokonalosti, ale o ochotě být pravdivý i ve své nedokonalosti. Jít první. Ukázat druhým, že se můžeme podívat svému stínu do očí – a přitom neztratit lásku. Mnoho našich klientů a klientek dnes zažívá zmatek ve vztazích. Nejde o nedostatek informací, ale o zahlcení – obrazem toho, jak by měl "správný vztah" vypadat. Sociální sítě, knihy o polaritě, spirituální rady... a přesto v praxi tolik osamění. Tolik zmatení. Tolik bolesti. Co s tím? Když se člověk dostane k hraně, kde už rady přestávají fungovat, přichází čas na něco jiného. Ne na "know-how", ale na "know-who". Kdo jsem? Jaký vztah mám ke svému tělu, ke své duši, ke svému svědomí? A právě tady vzniká prostor pro op...
Okomentovat
Čtěte více »

Když táhneme víc, než uneseme: Jak rozpoznat vlastní hranici a přestat žít jako oslík

Obrázek
Člověk nemusí mít provaz kolem krku, aby žil uvázaný. Stačí setrvačnost, očekávání druhých a tiché přesvědčení, že „to přece musím vydržet“. Oslík z vánoční reklamy je až bolestně přesným obrazem lidí, kteří táhnou břemena, protože jim to kdysi někdo svěřil. Ne proto, že by to zvládali, ale protože se nikdy nenaučili říct dost. V koučinku se s tím setkávám neustále. Lidé přicházejí unavení, ale přesně nevědí proč. Život se tváří normálně, práce taky, vztahy také. A přesto je jejich tělo těžké a jejich hlas tichý. Pod povrchem bývá jedna věta, kterou nosí už roky: „Musím vydržet.“ Jenže hranice není slabost. Hranice je akt péče o vlastní život. Je to způsob, jak říct: jsem člověk, ne zvíře na práci. A když v sobě objevíme odvahu přestat tahat to, co nám nepatří, svět se začne nenápadně měnit. Stejně jako se změnil, když Maria položila čelo na oslíkovo – uznáním, ne požadavkem. Hranici musíme nejprve cítit, až potom vyslovit. A k tomu vede jedno jednoduché cvičení. PRAKTICKÁ TECHNIKA...
Okomentovat
Čtěte více »

Kouč, který pracuje s nervovým systémem lídra

Obrázek
Většina koučovacích rozhovorů s lídry začíná podobně: „ Nestíhám, tým je unavený, potřebujeme víc výkonu .“ Lídři přicházejí s tématem úkolů, termínů a očekávání. Jenže pokud se zastavíme o krok hlouběji, rychle zjistíme, že problém neleží v kalendáři, ale v nervovém systému, který už dávno jede na rezervu.  Kouč nebo mentor, který tohle přehlíží, skončí u toho, že klientovi pomůže „lépe třídit požadavky“. Kouč bio-leadershipu jde jinudy. Vede lídra k tomu, aby si všiml, jaký stav sám přináší do místnosti, a teprve potom řeší, co v té místnosti dělá. Tým nečte jen slova. Čte dech, tón hlasu, tempo řeči, drobné pohyby rukou. Když kouč pomůže lídrovi zpomalit, zakotvit se v těle a regulovat vlastní napětí, mění tím kvalitu klimatu pro všechny kolem. Z běžného „výkonnostního motoru“ se stává termostat, který drží teplotu prostoru. A to je v době turbulence možná víc než další sada KPI. Stabilita není povahový rys, ale stav, ke kterému se vracíme. Koučovací práce pak není o tom, „jak...
Okomentovat
Čtěte více »

Ego jako manažer duše

Obrázek
V koučinku se často setkáváme s lidmi, kteří si pletou rozvoj se sebezdokonalováním. Chtějí být lepší, rychlejší, úspěšnější. Jenže právě tato posedlost růstem je někdy tím, co jim v růstu brání. Ego se převlékne za osobní rozvoj a přesvědčí nás, že když na sobě „makáme“, jsme duchovnější. Ve skutečnosti jen posilujeme jeho pozici – tu tichou kancelář v hlavě, která chce všechno řídit. Ego není nepřítel. Je to náš manažer. Potřebujeme ho, aby plánoval, vyjednával, chránil hranice. Jenže když začne řídit i to, co se řídit nedá - jako emoce, vztahy, spontánnost, vzniká vnitřní korporátní firma. A v ní už není místo pro kreativitu, intuici ani radost. V koučování se tomu říká přesycení výkonem . Klient dělá všechno správně, ale necítí naplnění. Jeho ego se živí dosažením, ne prožitkem. A tady nastupuje druhá strana práce, učení se nechat věci dít. Vědomý kouč pracuje s paradoxem: vede k cíli tím, že učí zpomalit. Pomáhá klientovi znovu slyšet, co je v něm skutečné, a co jen opakuje nau...
Okomentovat
Čtěte více »

Čich a mentoring: Paměť, která mluví dřív než my

Obrázek
V mentoringu často hledáme odpovědi hlavou. Ale tělo, zvláště čich, bývá rychlejší než naše myšlenky. Vůně se nedá oklamat. Spouští vzpomínky, vytahuje emoce, někdy i nepříjemné pravdy, které si ještě nechceme připustit. Právě to z ní dělá cenného průvodce v sebepoznání. Naše čichové centrum je přímo propojeno s limbickým systémem mozku – částí, která zpracovává paměť a emoce. Když ucítíme známý pach, může se nám v těle rozběhnout dávno zapomenutá reakce. Mnohdy dřív, než pochopíme, proč se náhle cítíme neklidní, dojatí, vzrušení. V práci s klienty bývá právě tento moment klíčem. „Tohle mi voní“ nebo „Tohle je mi nepříjemné“ může odhalit víc než padesát otázek. Zajímavé je, jak se vůně a pachy zapisují do našeho systému identity. Někdo si uchovává vůni svých dětí, jiný si pamatuje tělo svého prvního milence podle parfému. Naše tělo si pamatuje. A právě v těchto tělesných stopách může ležet odpověď na otázky, které se zdají nezodpověditelné. Praktické cvičení: Vůně rozhodnutí Zkus s...
Okomentovat
Čtěte více »