PEI = Pohyb + Emoce + Informace

😜 Dlouho jsem čekal na pocit připravenosti jako na výsledek krevního testu. Přijde zpráva, výsledky jsou v normě, můžeš začít. Jenže zpráva nepřišla. A já mezitím vedl lidi, rozhodoval o věcech s dlouhodobými dopady a podepisoval smlouvy, u kterých jsem si tiše říkal: doufám, že vím, co dělám. Pak mi jednou došlo, že tohle tiché doufání je vlastně definice dospělosti. Ne jistota. Vědomé jednání navzdory nejistotě. Psychologie tento mechanismus dobře zná. Albert Bandura popsal koncept self-efficacy — víry ve vlastní schopnost zvládnout konkrétní situaci — a zjistil něco překvapivého: tato víra nevzniká čekáním. Vzniká jednáním. Každý malý krok, každé dokončené rozhodnutí, každá situace, ze které vyjdeš — byť ne vítězně — buduje přesvědčení, že příště zvládneš taky. Připravenost není vstupní podmínka. Je to výsledek pohybu, ne jeho předpoklad. Jenže my jsme generace, které bylo opakovaně sdělováno, že na věci musíme být připraveni. Škola fungovala na tomto principu. Nejdřív se na...

Seděl jsem nedávno u kafe s mužem, který měl všechno – peníze, postavení i svaly vydřené v posilovně. Přesto se cítil jako v kleci. Přiznal se mi, že sleduje videa „alpha“ influencerů a cítí se u toho ještě hůř. Měl pocit, že pokud neustále nedominuje, pokud neovládá svou partnerku a pokud není „tím silným“ v každé vteřině dne, selhává jako muž. Byl to dokonalý příklad toho, jak manosféra ničí lidské životy zevnitř pod záminkou, že je zachraňuje. 🏹 Moje práce mentora mě učí říkat lidem, že skutečná síla nikdy nepotřebuje křičet ani ponižovat. Ten muž, o kterém mluvím, nebyl obětí žen nebo rovnoprávnosti, jak mu tvrdil TikTok. Byl obětí lži, že zranitelnost je slabost.  V současnosti je největším hrdinstvím muže odložit brnění a přiznat si, že se cítí ztracený. Algoritmy nám prodávají karikaturu mužství, protože s karikaturou se snadno manipuluje. Skutečného, sebevědomého muže totiž nejde tak lehce vyprovokovat například k nákupu pochybných kurzů o „balení holek“. 🏹 Rozebírání pat...

Šéfujete firmě, řídíte týmy, zvládáte krizové managementy, ale ruku na srdce, už jste někdy skutečně převzali zodpovědnost za to nejdůležitější, co máte, tedy za svou vlastní smrtelnost?  Většina lídrů, které jsem v životě potkal, má perfektně zpracované krizové plány pro případ výpadku trhu, ale jejich vlastní „daňové přiznání duše“ zeje prázdnotou.  Dospělost v mentoringovém smyslu totiž nezačíná první vyplacenou fakturou, ale okamžikem, kdy si přestanete lhát o tom, že jste nesmrtelní. Pokud se totiž bojíme konečnosti, bojíme se ve skutečnosti i plného nasazení v životě. V mentoringu se často setkávám s tím, že lidé zaměňují etiketu a vnější zdání za skutečnou kompetenci. Hrají roli „úspěšného a stabilního“, zatímco uvnitř nich křičí vyděšené dítě, které se snaží uplatit Boha nebo osud konáním dobrých skutků jen proto, aby si koupilo pár let navíc. Jenže skutečný růst vyžaduje projít ohněm krize bez masky. Zde jsou tři pilíře, na kterých stavím dospělost v kontextu naší kon...

Představte si budovu, kde se dvanáct let učíte, že nejdůležitější věcí na světě je mít správnou odpověď na otázku, kterou jste si sami nepoložili. Celý náš vzdělávací systém je postaven jako trenažér na poslušnost, nikoliv jako dílna na dospělost.  Vytvořil jsem si pro to pracovní název inkubátor závislosti. Škola totiž ve své současné podobě nepotřebuje, abyste dospěli. Potřebuje, abyste se naučili čekat na instrukce, na schválení a na známku, která určí vaši hodnotu. To je přesný opak dospělosti, která stojí na vnitřní autoritě a schopnosti nést následky vlastních rozhodnutí. 👣 Dospělost začíná tam, kde končí potřeba mít nad sebou dozorce, který vám schvaluje každý krok. Vzdělávání k dospělosti vnímám jako proces, který musí jít proti proudu státního zadání. Pokud chceme vychovat lidi, kteří unesou tíhu svobody, musíme do procesu učení vrátit tři základní pilíře, které systém záměrně vymazal. Prvním je radikální odpovědnost. To znamená, že chyba není důvodem k trestu, ale materi...