PEI = Pohyb + Emoce + Informace

Stojím v imaginární garáži a dívám se na stroj, který má výkon tisíce inženýrů a moudrost všech knihoven světa, a přesto polovina mých kolegů kolem něj prochází se zavřenýma očima, jako by tam nebyl. Tenhle obraz mě děsí víc než samotná existence superinteligence. Pokud Dario Amodei mluví o roce 2027 jako o bodu, kdy v datacentrech vznikne národ géniů, pak se musíme ptát, co budeme v té době dělat my. Nejde o to, zda nás stroje nahradí, ale o to, zda budeme schopni s nimi vést dialog, který dává smysl. Učení už pro mě není fází života, která končí diplomem, ale kyslíkem, bez kterého v této nové atmosféře prostě neudýchám ani jeden pracovní den. 🚀 Naše schopnost učit se spolupracovat s AI určuje, zda budeme architekty nové éry, nebo jen pasivním materiálem v jejích základech. Vytvořil jsem si pro sebe nový vzdělávací rámec, protože cítím, že staré metody selhávají v momentě, kdy se znalosti zdvojnásobují v řádu hodin. Abychom se neztratili v propasti, kterou popisuje Gallup, musíme v s...

Umělá inteligence dnes umí plnit úkoly. Je jako malý řidič v naleštěném autíčku – jede dopředu, ale neví kam. Skutečná tvorba však vyžaduje něco víc: sdílený záměr, odpovědnost a dialog. Umělá inteligence je čím dál šikovnější. Umí psát texty, kreslit obrázky i analyzovat data. Ale jedna věc jí pořád uniká: spolupráce. Neví, co chceš vytvořit. Neumí ti naslouchat. A nerozumí, že tvoříš v kontextu času a prostoru, v němž právě jsi. Tahle slabina však není chybou systému, je výzvou pro nás. Protože jedině člověk může být tím, kdo AI naučí myslet ve vztazích. Jde ale také o to v jakých vztazích. Sloužit vs. spolupracovat Umělá inteligence se dnes používá hlavně v režimu služby. Dostaneš shrnutí textu, návrh grafu, odpověď na otázku. Je to stejné, jako když klikneš na ikonu tiskárny, spustí se v ní určitý proces a výsledek je hotový. Sloužit znamená vykonat příkaz bez ohledu na širší kontext. Jenže spolupráce je něco úplně jiného. Vzniká tam, kde se sice sdílí cíl, ale kde obě strany neso...

AI mění práci rychleji, než ji stíháme chápat. Nejvíc ohrožení jsou úředníci, ženy a mladí. Proč právě oni a co s tím, rozplétám v článku. A politici? Spí. V roce 2025 se umělá inteligence vyvíjí už tak rychle, že to, co dnes považujeme za nemožné, může být zítra realitou. Její schopnosti rostou geometrickou řadou. Dario Amodei, CEO společnosti Anthropic, varuje, že AI by mohla během několika let eliminovat až polovinu entry-level kancelářských pozic a způsobit nárůst nezaměstnanosti o 10 až 20 % v západních zemích. První na řadě: Byrokracie jako ohrožený druh Automatizace neudeří nejdřív na manuální profese, jak by se mohlo zdát. V první frontové linii padnou ti, jejichž práce je rutinní, předvídatelná a založená na přesouvání informací z jednoho formuláře do druhého = úředníci. Administrativa ve veřejném sektoru, ale i v bankách, pojišťovnách či právních firmách se během několika let smrskne na pouhý zlomek své současné podoby. Dopad změny trhu práce se tím však nezmírní. Naopak bude...

Kdysi jsem se se svým mentorem bavil, co je nejhorší a nejlepší zároveň. Odpověděl mi: „ lidské představy “. Když jsem na něj chvíli nechápavě hleděl, vysvětloval mi, jak vlastně svět před-stav, tedy dějů, které se v naší mysli odehrávají před tím, než se daná věc stane; stane se stavem přítomnosti, v níž se tyto představy logicky vyplní. Směřuje totiž vždy jen k tomu, co si představujeme. Pro změnu světa prý tedy stačí změnit ne vnější podmínky, to je v mnoha případech jen zbožné přání a Ježíš si už všechny zázraky vyčerpal, ale právě naše představy. To je na tom to nejlepší, mi říkal. Změníš představu, změníš si život. No jo, když je to tak jednoduché, proč se to tedy více neodráží na životech lidí kolem nás? Změnit představu je jednoduché. Ale přimět sám sebe se podle této změny začít chovat a jednat, už tak jednoduché není. Předchozími generacemi vtištěné poselství představ, které jsme v mládí převzali za svoje, určuje naše kroky skoro až do konce života. A vymanit se z jejich odka...