PEI = Pohyb + Emoce + Informace

Zkuste si představit, že se zítra ráno probudíte do úplného ticha, nikdo nepřipraví snídani, nikdo neodvede děti do školky a nikdo nezkontroluje, zda senior v sousedním domě potřebuje léky.  Ekonomika by se v grafech možná ještě pár hodin tvářila, že funguje, ale ve skutečnosti by se celý náš svět zastavil dříve, než byste stačili dopít kávu, pokud by ji tedy měl kdo uvařit. Tento experiment mi ukazuje, jak neuvěřitelně křehká je naše civilizace a jak moc její stabilitu dotujeme energií, kterou v účetnictví firem ani státu prostě nenajdete. Jako člověk, který se pohybuje v prostředí mentoringu a rozvoje, si všímám nebezpečného paradoxu, kdy měříme tuny betonu a objemy investic, ale přehlížíme tu nejpodstatnější infrastrukturu, kterou je lidská péče. Ženy ve věku mezi pětadvacítkou a pětapadesátkou jsou v tomto systému často těmi neviditelnými hasičkami, které udržují oheň v krbu i v kanceláři, zatímco jejich vlastní tělo běží v režimu life support. Tato neviditelná práce není jen s...

Každý den někdo zůstává „uvnitř“ a někdo „venku“. Někdy ve třídě, jindy v práci, a často i v našich vlastních myšlenkách. O inkluzi se mluví nejčastěji ve školství – ale ve skutečnosti začíná mnohem blíž: v našem vnitřním postoji k odlišnosti. Inkluze není jen pedagogická metoda, ale schopnost člověka udržet v prostoru rozdílnost, aniž by ji musel srovnávat nebo posuzovat. Ať už jde o dítě s jiným tempem učení, kolegyni s odlišným názorem nebo naši vlastní část, kterou bychom nejraději schovali. Každý z nás v sobě nese třídu, kde některé „já“ sedí v první lavici a jiné jsou vyhoštěné na chodbu.  Základní otázka proto nezní, „jak zavádět inkluzi“ , ale „jak se ji učit žít“ . 🧭 Mini-cvičení: Třída ve mně Představte si, že váš vnitřní svět je třída. Kdo z vašich životních rolí tam právě teď sedí vpředu – a kdo vzadu? Napište tři vlastnosti tvé osobnosti, které byste nejraději z té „třídy“ vyhnali. Zkuste je na chvíli jen pozorovat – bez hodnocení, bez výml...

Umělá inteligence dnes umí plnit úkoly. Je jako malý řidič v naleštěném autíčku – jede dopředu, ale neví kam. Skutečná tvorba však vyžaduje něco víc: sdílený záměr, odpovědnost a dialog. Umělá inteligence je čím dál šikovnější. Umí psát texty, kreslit obrázky i analyzovat data. Ale jedna věc jí pořád uniká: spolupráce. Neví, co chceš vytvořit. Neumí ti naslouchat. A nerozumí, že tvoříš v kontextu času a prostoru, v němž právě jsi. Tahle slabina však není chybou systému, je výzvou pro nás. Protože jedině člověk může být tím, kdo AI naučí myslet ve vztazích. Jde ale také o to v jakých vztazích. Sloužit vs. spolupracovat Umělá inteligence se dnes používá hlavně v režimu služby. Dostaneš shrnutí textu, návrh grafu, odpověď na otázku. Je to stejné, jako když klikneš na ikonu tiskárny, spustí se v ní určitý proces a výsledek je hotový. Sloužit znamená vykonat příkaz bez ohledu na širší kontext. Jenže spolupráce je něco úplně jiného. Vzniká tam, kde se sice sdílí cíl, ale kde obě strany neso...

AI mění práci rychleji, než ji stíháme chápat. Nejvíc ohrožení jsou úředníci, ženy a mladí. Proč právě oni a co s tím, rozplétám v článku. A politici? Spí. V roce 2025 se umělá inteligence vyvíjí už tak rychle, že to, co dnes považujeme za nemožné, může být zítra realitou. Její schopnosti rostou geometrickou řadou. Dario Amodei, CEO společnosti Anthropic, varuje, že AI by mohla během několika let eliminovat až polovinu entry-level kancelářských pozic a způsobit nárůst nezaměstnanosti o 10 až 20 % v západních zemích. První na řadě: Byrokracie jako ohrožený druh Automatizace neudeří nejdřív na manuální profese, jak by se mohlo zdát. V první frontové linii padnou ti, jejichž práce je rutinní, předvídatelná a založená na přesouvání informací z jednoho formuláře do druhého = úředníci. Administrativa ve veřejném sektoru, ale i v bankách, pojišťovnách či právních firmách se během několika let smrskne na pouhý zlomek své současné podoby. Dopad změny trhu práce se tím však nezmírní. Naopak bude...

  Jsme jediná civilizace na jedné planetě. Potýkáme se s mnoha problémy, avšak i příležitostmi. Nabízí na ně nacionalismus odpovědi? Obávám se, že jen rychlejší díru a sešup do pekla. Vykořenit mýty, které žijí svým životem v tzv. „selském rozumu“, jde ztuha. Především pak tento - a sice, že nacionalismus je přirozenou součástí lidského vývoje a má biologicko-sociologické kořeny. Jistě, homo sapiens je sociální tvor. A má v genech kódován život v skupinách . Jenže, člověk žil pouze v malých tlupách a jeho skupinová příslušnost končí u tzv. Dunbarového čísla , tedy schopnosti jen určitého omezeného počtu jedinců, s kterými je jako jednotlivec schopen udržovat stálé sociální vztahy. Nebo se vážně domníváte, že jde o stejnou oddanost i v případě ČR, a to k deseti miliónům lidí označených jako Češi? Lidé si vybudovali svůj národní stát z hlediska času nedávno. Před pár tisíci lety. V původní tlupě již nebyla schopnost řešit nastalé problémy své doby. Ať už to byla potopa, hladomor kvůl...