PEI = Pohyb + Emoce + Informace

👿 Sledoval jsem vládní tiskovku. Byla tam nažehlená saka i odznáčky České republiky. Ale scéna při níž premiér vypeskoval ministra obrany v přímém přenosu. Tak tahle scéna z vládní tiskovky mě přiměla položit si otázku, kterou bych rád předal dál. Kolikrát za týden věříte slovům někoho, kdo vám právě v tu chvíli tělem říká pravý opak? 🧭 Naučit se to není špionáž, je to sebeobrana. Tři signály, které stojí za pozornost, pokud chcete přestat věřit jen tomu, co slyšíte. Za prvé, nesoulad v tempu . Když někdo mluví rychleji než obvykle a přitom tvrdí, že je v klidu, věřte tempu, ne obsahu. Tělo nezvládá lhát stejnou rychlostí, jakou lže jazyk. Za druhé, směr pozornosti . Sledujte, kam někomu ve chvíli rozhodování utíkají oči. Ne k vám, ne k problému, ale ke dveřím, k hodinkám, k telefonu. To je odpověď dřív, než padne první slovo. Za třetí, tělo v prostoru . Člověk, který za vámi skutečně stojí, se k vám naklání. Člověk, který vás jen taktizuje, si drží odstup i v místnosti o velikos...

🌚 Jeden člověk, kterého znám, pracuje nejlíp od deseti večer. Já jsem naopak nejlepší kolem šesté ráno, kdy svět ještě nikdo nenarušil. Oba děláme totéž, ale v úplně jiný čas. A oba jsme se tomu dlouho bránili, protože jsme se snažili fungovat podle cizího vzoru. Existuje zvláštní tyranie produktivního rána. Vstávej dřív, udělej za ostatními hodinu a půl. Ranní rutina, studená sprcha, šest stránek v deníku. Zní to lákavě. Funguje to pro ty, pro které to funguje. Pro ostatní je to jenom způsob, jak se ráno nenávidět trochu efektivněji. Hluboká práce – ta, kdy jdeš skutečně do hloubky – nemá universální čas. Má tvůj čas. A než ho najdeš, budeš ho hledat. 🔍 Tři věci, které stojí za to sledovat: Za prvé: Ve které části dne si přirozeně vzpomínáte na věci, které jste zapomněli? Mozek v klidné aktivaci má tendenci spontánně generovat – nápady, spojení, řešení. Kdy to u vás nastává? Ráno po probuzení, odpoledne po kávě, nebo pozdě večer? To místo je váš chronobiologický zlatý čas. Za druhé...

Vaše lednice o vaší schopnosti vést lidi pravděpodobně ví mnohem víc, než byste si chtěli připustit. Zní to možná až příliš syrově, ale způsob, jakým přistupujete k nasycení vlastního těla v roce 2026, je přímým odrazem vaší vnitřní integrity a schopnosti ovládat impulzy .  Leadership není jen o strategických plánech a kvartálních výsledcích, je to o neustálém dialogu mezi naším rychlým, emocionálním Systémem 1 a pomalým, logickým Systémem 2. Pokud nedokážete v tichu kuchyně vyhrát bitvu s „dopaminovým chtíčem“, jak chcete v bouři trhu udržet kurz své vize? V mentoringu se často zaměřujeme na výkon a efektivitu, ale zapomínáme, že základním kamenem každého úspěchu je seberegulace. Emoční inteligence, o které tak rádi mluvíme v zasedacích místnostech, začíná právě v onom momentu, kdy ruka automaticky sahá po telefonu nebo po jídle bohatém na cukry jen proto, aby „vypnula“ stres z právě přijatého e-mailu . Jídlo se pro mnohé lídry stalo nejkratší cestou k odměně, anestezií, která má ...

Digitální prostředí dnes vytváří dojem lidskosti přesněji než kdykoli předtím. Mikrogesta, drobné pauzy, správně umístěné ticho. Mozek reaguje, jako by měl před sebou skutečného člověka. A právě tady začíná problém: naše biologie není navržená pro komunikaci s algoritmy. Je navržená pro vztahy. V koučinku se často setkáváme s lidmi, kteří si nejsou jisti svým úsudkem. „Proč jsem tomu věřil?“ „Proč jsem reagovala, když mi na druhé straně něco nesedělo?“ Odpověď není slabost. Je to evoluce. Náš nervový systém hledá rytmus, tón, náznak bezpečí. Když jej něco připomene, instinkt reaguje. Abychom se v digitálních vztazích neztráceli, musíme obnovit dovednost, která je starší než řeč: vědomé čtení signálů a práce s vlastní pozorností . Nejde o kritičnost, ale o jemné ladění mysli. O schopnost neztratit se v tom, co působí skutečně, ale skutečné není. Proč na tom záleží v koučinku a leadershipu Nejde jen o romantické scamy. Stejné principy klamavé důvěry se objevují v práci, ve vedení lid...

V pracovním světě se často mluví o výkonu, produktivitě a adaptabilitě. Jenže bez jedné dovednosti jsou všechny ostatní k ničemu: bez soustředění . A to je přesně to, co krátká videa potichu oslabují. Není náhoda, že manažeři dnes popisují neschopnost dotahovat věci do konce. Mozek přivykl krátkým stimulům a reaguje na práci stejně jako na feed: nebaví mě to, přepínám. Jenže v leadershipu to nefunguje. Vedení není sled krátkých rozhodnutí. Je to dlouhá, hluboká pozornost věnovaná lidem, procesům a smyslu. Trénink soustředění je proto klíčovou manažerskou dovedností. Kdo se nenaučí být v jednom okamžiku s jedním úkolem, bude řídit firmu způsobem, který připomíná swipe. A swipe není strategie. Aby se lídr stal opěrným bodem, musí si osvojit vnitřní pevnost: schopnost zůstat, když ostatní utíkají. V tom je síla. Ne v multitaskingu, ale v jediné přítomné chvíli, do které vloží celou svou pozornost. Praktické cvičení pro lídry: 5minutová kotva soustředění Vyber si jediný úkol, který...

Dospívající generace ztrácí schopnost mluvit o tom, co ji bolí. Školy sledují výsledky, ale neslyší ticho, které jim předchází. A my dospělí jsme tak zaneprázdnění hlukem světa, že si nevšimneme, kdy už naše děti přestaly volat o pomoc. Ticho má v sobě zvláštní druh napětí. V učebnách, kde by měly znít hlasy a smích, sedí děti s očima přilepenýma k displejům. Ve světě, který měří pozornost v sekundách, se cit pro obyčejné lidské naslouchání druhým ztrácí a spolu s ním i schopnost slyšet sebe i druhé. Učitelé si u dětí a mládeže všímají ztráty motivace, rodiče únavy, terapeuti zahlcení. Jen málokdo však rozpozná, že za tím vším se skrývá ticho, které není tvořené klidem, ale naopak úzkostí. A přitom ne každé ticho znamená prázdnotu. Existuje i ticho, které léčí, chvíle, kdy se člověk dokáže utišit a nadechnout se do klidu. Takové ticho není úzkostné, ale obnovující. Právě to musíme děti znovu naučit rozeznávat: kdy ticho chrání a kdy už bolí. To ticho, které postupně roste mezi všemi ge...