PEI = Pohyb + Emoce + Informace

👻 Posledních deset let se dívám na to, jak se firemní pyramidy hroutí pod vlastní vahou ve chvíli, kdy přijde sebemenší otřes trhu. Problém není v nedostatku procesů, ale v jejich nadbytku.  Hierarchie totiž ze své podstaty plodí pýchu u těch, co sedí na vrcholu, a osamělost u těch, kteří tvoří základnu. Vytvořili jsme si armády těch, kteří se přestali ptát na smysl své práce. Je to fascinující a zároveň tragické: systém, který měl sloužit správě věcí, začal požírat své tvůrce. Jako mentor rád připomínám, že skutečná stabilita se neskrývá v betonu, ale v horizontální struktuře rostlin. Když se tým dostane do krize, instinkt velí „utáhnout šrouby“. Je to však fatální omyl. V rostlinném modelu, v němž žije většina přírody, neexistuje kořenové ministerstvo. Každý list, každý kořenový pletenec je autonomním inovátorem. Pokud přijde sucho, systém nečeká na oběžník. Každá buňka ví, co má dělat, protože je součástí sítě, nikoliv pyramidy. Tato rostlinná moudrost je klíčem k tomu, co Nass...

Stojím v imaginární garáži a dívám se na stroj, který má výkon tisíce inženýrů a moudrost všech knihoven světa, a přesto polovina mých kolegů kolem něj prochází se zavřenýma očima, jako by tam nebyl. Tenhle obraz mě děsí víc než samotná existence superinteligence. Pokud Dario Amodei mluví o roce 2027 jako o bodu, kdy v datacentrech vznikne národ géniů, pak se musíme ptát, co budeme v té době dělat my. Nejde o to, zda nás stroje nahradí, ale o to, zda budeme schopni s nimi vést dialog, který dává smysl. Učení už pro mě není fází života, která končí diplomem, ale kyslíkem, bez kterého v této nové atmosféře prostě neudýchám ani jeden pracovní den. 🚀 Naše schopnost učit se spolupracovat s AI určuje, zda budeme architekty nové éry, nebo jen pasivním materiálem v jejích základech. Vytvořil jsem si pro sebe nový vzdělávací rámec, protože cítím, že staré metody selhávají v momentě, kdy se znalosti zdvojnásobují v řádu hodin. Abychom se neztratili v propasti, kterou popisuje Gallup, musíme v s...

Umělá inteligence dnes umí plnit úkoly. Je jako malý řidič v naleštěném autíčku – jede dopředu, ale neví kam. Skutečná tvorba však vyžaduje něco víc: sdílený záměr, odpovědnost a dialog. Umělá inteligence je čím dál šikovnější. Umí psát texty, kreslit obrázky i analyzovat data. Ale jedna věc jí pořád uniká: spolupráce. Neví, co chceš vytvořit. Neumí ti naslouchat. A nerozumí, že tvoříš v kontextu času a prostoru, v němž právě jsi. Tahle slabina však není chybou systému, je výzvou pro nás. Protože jedině člověk může být tím, kdo AI naučí myslet ve vztazích. Jde ale také o to v jakých vztazích. Sloužit vs. spolupracovat Umělá inteligence se dnes používá hlavně v režimu služby. Dostaneš shrnutí textu, návrh grafu, odpověď na otázku. Je to stejné, jako když klikneš na ikonu tiskárny, spustí se v ní určitý proces a výsledek je hotový. Sloužit znamená vykonat příkaz bez ohledu na širší kontext. Jenže spolupráce je něco úplně jiného. Vzniká tam, kde se sice sdílí cíl, ale kde obě strany neso...