PEI = Pohyb + Emoce + Informace

ětšina dospělých lidí, které potkávám, trpí zvláštním druhem fobie: strachem z prázdného bílého papíru a vlastní neschopnosti nakreslit rovnou čáru. Je to fascinující kolektivní paralýza.  Máme pocit, že pokud výsledek naší snahy není hoden adjustace v národní galerii, neměli bychom se o něj vůbec pokoušet. Tento vnitřní policajt, kterého jsme si vypěstovali v lavicích základní školy, nám ale nehlídá estetický vkus – on nám efektivně blokuje schopnost řešit životní krize. Když se ocitneme na životní křižovatce, naše mysl připomíná prohlížeč s padesáti otevřenými okny. Všechna hučí, v některých hraje hudba, kterou neumíme vypnout, a procesor se přehřívá. V tu chvíli nepomůže o tom „přemýšlet víc“. Pomůže vzít tužku a začít ty myšlenky doslova vyvrhovat na papír, bez ohledu na to, jak „ošklivě“ to vypadá. 🔑 Proč je vaše „ošklivá“ skica ve skutečnosti geniální: 🌿 Je to upřímný záznam procesu, nikoliv maska pro okolí. 🌿 Chyba na papíře je viditelná a opravitelná, chyba v hlavě je je...

Stojím v imaginární garáži a dívám se na stroj, který má výkon tisíce inženýrů a moudrost všech knihoven světa, a přesto polovina mých kolegů kolem něj prochází se zavřenýma očima, jako by tam nebyl. Tenhle obraz mě děsí víc než samotná existence superinteligence. Pokud Dario Amodei mluví o roce 2027 jako o bodu, kdy v datacentrech vznikne národ géniů, pak se musíme ptát, co budeme v té době dělat my. Nejde o to, zda nás stroje nahradí, ale o to, zda budeme schopni s nimi vést dialog, který dává smysl. Učení už pro mě není fází života, která končí diplomem, ale kyslíkem, bez kterého v této nové atmosféře prostě neudýchám ani jeden pracovní den. 🚀 Naše schopnost učit se spolupracovat s AI určuje, zda budeme architekty nové éry, nebo jen pasivním materiálem v jejích základech. Vytvořil jsem si pro sebe nový vzdělávací rámec, protože cítím, že staré metody selhávají v momentě, kdy se znalosti zdvojnásobují v řádu hodin. Abychom se neztratili v propasti, kterou popisuje Gallup, musíme v s...

Umělá inteligence dnes umí plnit úkoly. Je jako malý řidič v naleštěném autíčku – jede dopředu, ale neví kam. Skutečná tvorba však vyžaduje něco víc: sdílený záměr, odpovědnost a dialog. Umělá inteligence je čím dál šikovnější. Umí psát texty, kreslit obrázky i analyzovat data. Ale jedna věc jí pořád uniká: spolupráce. Neví, co chceš vytvořit. Neumí ti naslouchat. A nerozumí, že tvoříš v kontextu času a prostoru, v němž právě jsi. Tahle slabina však není chybou systému, je výzvou pro nás. Protože jedině člověk může být tím, kdo AI naučí myslet ve vztazích. Jde ale také o to v jakých vztazích. Sloužit vs. spolupracovat Umělá inteligence se dnes používá hlavně v režimu služby. Dostaneš shrnutí textu, návrh grafu, odpověď na otázku. Je to stejné, jako když klikneš na ikonu tiskárny, spustí se v ní určitý proces a výsledek je hotový. Sloužit znamená vykonat příkaz bez ohledu na širší kontext. Jenže spolupráce je něco úplně jiného. Vzniká tam, kde se sice sdílí cíl, ale kde obě strany neso...

Zatímco firmy investují do mindfulness výcviků, výzkum ukazuje, že i volné toulání mysli – mindlessness – pomáhá mozku vytvářet vzorce zásadní pro každodenní učení a fungování. Vědomá práce jako svatý grál produktivity Cal Newport ve své knize Deep Work nikoliv poprvé upozorňuje, že lidská schopnost hluboké koncentrace je omezená, jde maximálně o 3 až 4 hodiny denně, než začíná výkon a kvalita práce výrazně klesat. Navíc doba chytrých mobilů, Slacku, e‑mailů a meetingů stahuje naši energii pryč od vlastní práce. A tři hodiny hluboké soustředěné práce jsou tak možná až moc optimistické. Ano, mindfulness aneb dech, ticho, přítomnost mohou fungovat jako výborné kotvení. Jenže problémy nastávají, když se z toho, co bylo po staletí přirozené stane kult povinnosti. Nejenže často ignoruje kontext, ale může přerůst až v marketingově vycizelovaný rituál, říká se tomu tzv. McMindfulness. V něm nám prodávají specifické cvičení jako lék proti všemu. Jenže často bez hlubší duchovní a etické hloubk...

Michal Jelínek propojuje tělo, prostor a tužku do jedinečného způsobu práce s nápady. Kreativita podle něj není talent, ale návrat k sobě. Kreslením se totiž také myslí. Heuréka není jen výkřik, je to stav mysli. A právě v tomhle stavu potkáváme Michala Jelínka – vizuálního designéra nejen myšlení, autora stejnojmenné kapesní knihy o kreativitě, lektora a propagátora myšlenkových map, průvodce světem nápadů. Světem, který se nehlásí o slovo, ale v nás všech neustále pracuje. A právě k němu nám Michal pomáhá nalézt cestu. Třeba svou knihou Heuréka – kapesní průvodce kreativitou . Není to rozhovor o tom, jak být kreativní „ rychleji “ nebo „ lépe “, ale spíš o tom, proč vůbec tvořit, a co se děje těsně předtím, než nápad dostane tvar. Mluvili jsme spolu o fázi, která většinu lidí děsí, ale jeho fascinuje: o počátku. O jemném chvění před prvním tahem tužky. O zmatku, který není nepřítelem, ale nezbytnou ...

Umělá inteligence přebírá kreativní práci. Co se stane, když veškerou reklamu na sítích stvoří AI model a člověk jen bude stát opodál? A chceme to vůbec? Vítejte ve světě, kde reklamu nedělají lidé, ale AI modely. Pamatujete si ještě, když se před rokem předpovídalo, že první obětí nástupu umělé inteligence budou rutinní kancelářské profese, call centra a možná ještě tak právníci, jejichž práci půjde elegantně rozložit na precedenty, paragrafy a predikce obsluhované chatboty? No, to všechno se možná jednou stane, jenže zatímco korporátní účetní stále sepisují tabulky v nažloutlém světle kancelářských zářivek, kreativci už si prý mohou balit kufry. Na scénu totiž přichází Meta, jejíž nedávno představená vize plně automatizované reklamní platformy pro sociální sítě vypadá jako splněný sen každého podnikatele. Stačí nahrát obrázek, nastavit rozpočet a o zbytek, tedy o text, vizuál, cílení, umístění a dokonce i emoční náboj reklamy, se postará AI. V reálném čase. Na základě vaší polohy, mi...

Tvořivost je prý hrající si inteligence. A když si hraje a nezlobí, záleží potom na tom, zda je to ta lidská, nebo umělá? S nástupem digitalizace planety jsme si začali uvědomovat existenci i jiné inteligence než jen té naší. Té, co jsme vytvořili a které říkáváme umělá. A jak to tak vypadá, za pár let už si před ní nebude moci být jistá žádná pracovní příležitost. Zasáhne mezi všechny obory. I do takové branže, jako je umění. Prodavači hudby už moc potřeba nebudou, protože stáhnout si dnes hudbu do mobilu či PC zvládne každý z jakéhokoliv e-shopu. Ovšem takové skladatele či zpěváky budeme potřebovat pořád, řeknete si. No, ani to už dnes není moc jisté. Používáme je sice k tomu, abychom se do toho oceánu tónů mohli ponořit s kyslíkem, tedy jakožto průvodce, kteří nám v ní ukazují cestu. Avšak kde je řečeno, že stejně dobrým, nebo lepším průvodcem by nemohla být i umělá inteligence? Dívat se na hudební kreativitu lze z několika úhlů pohledu. Jedním z nich je to, že se hudba, stejně jako...