Soustředění jako kompetence budoucnosti: Proč se lídři musí naučit zpomalit

V pracovním světě se často mluví o výkonu, produktivitě a adaptabilitě. Jenže bez jedné dovednosti jsou všechny ostatní k ničemu: bez soustředění. A to je přesně to, co krátká videa potichu oslabují.

Není náhoda, že manažeři dnes popisují neschopnost dotahovat věci do konce. Mozek přivykl krátkým stimulům a reaguje na práci stejně jako na feed: nebaví mě to, přepínám.

Jenže v leadershipu to nefunguje. Vedení není sled krátkých rozhodnutí. Je to dlouhá, hluboká pozornost věnovaná lidem, procesům a smyslu.

Trénink soustředění je proto klíčovou manažerskou dovedností. Kdo se nenaučí být v jednom okamžiku s jedním úkolem, bude řídit firmu způsobem, který připomíná swipe. A swipe není strategie.

Aby se lídr stal opěrným bodem, musí si osvojit vnitřní pevnost: schopnost zůstat, když ostatní utíkají. V tom je síla. Ne v multitaskingu, ale v jediné přítomné chvíli, do které vloží celou svou pozornost.

Praktické cvičení pro lídry: 5minutová kotva soustředění

  1. Vyber si jediný úkol, který právě teď potřebuje tvou pozornost.

  2. Nastav časovač na 5 minut.

  3. Vypni všechna oznámení.

  4. Po celou dobu dělej jen tento úkol, bez výjimek.

  5. Když mysl uteče, jemně ji vrať zpět.

  6. Po skončení si poznamenej: Co se změnilo? Jak jinak myslíš?

Tato krátká praxe posiluje kognitivní sval, který odolává roztěkanosti. A přesně to dnes lídři potřebují.

👉 Navazuje na článek: https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-ztracene-kompetence-co-vsechno-uz-nedokazeme-kvuli-scrollu-204205

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Učení? Kámoš, ne žrádlo

Obrázek
Proč je každodenní učení silnější než si myslíme Učení obvykle nastává tehdy, když uděláte chybu a pak změníte své chování, abyste ji neopakovali. Učení je jedním z těch slov, která si při jejich vyslovení ostatní spojují s čímsi strukturovaným, oficiálním a až znepokojivě systematickým. Jsou to povětšinou místa našeho dětství. Školní lavice, tabule a křída, přezdívky učitelů a bohužel často ještě stále přítomný zápas s biflováním. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že pro některé skončí učení ve chvíli, kdy si naposledy nasadí promoční střapce. Co když je to ale přesně naopak? Co když se to nejpodstatnější začínáme učit až ve chvíli, kdy opustíme učebny? Inu, každý den vstřebáváme nové informace. Učíme se neustále a většinu z toho si ani neuvědomujeme. Mozek není pasivní schránka, kterou jednou provždy naplníme. Je to procesor. Neustále propojuje, odpojuje, opravuje a hledá cesty, jak reagovat efektivněji. Neučíme se proto, že bychom se chtěli zlepšit. Učíme se, protože je to způso...
Čtěte více »

Barvy trochu jinak: Červená

Obrázek
Červená barva je energie. Má nejdelší vlnovou délku a působí na naše tělo jako muleta na býka. Pojďme se bavit o barvách, jen trochu jinak. Barvy jsou nositelé informací Většina lidí si barvy spojuje s pocity. Červená? To je láska, krev, pro ty ortodoxní hřích. Zelená? Příroda. Modrá? Klid. Ale tahle slova barvy popisují nepřesně. Vznikla z kulturních symbolů regionů, v nichž žijeme i z našich osobních zkušeností. To je jistě v pořádku. Jen to neodráží ještě jednu rovinu, s níž barvy pracují, a tou je naše nevědomí. Zkusme se podívat na barvy jinak. Položili jste si někdy otázku, proč jsou barvy důležité pro život? Proč je na jednu stranu tolik podceňujeme a na druhou se jimi řídíme? Protože to jsou v prvé řadě nosiči informací. Jde o  část světelného spektra , které na nás působí. Nejsou ovlivněny kulturou, ideologií, vírou ani zkušenostmi. To vše totiž můžeme skrze mozek sami pro sebe nějak vysvětlit. Postavíme si bariéry, kterými pron...
Čtěte více »

Proč se bojíme přihlásit k tomu, co nás skutečně rozechvívá?

Obrázek
Proč dáváme hlas těm, kdo působí slabě, a zapomínáme na ty, kteří září? Esej o soucitu, projekci a odvaze přiznat si, co nás skutečně oslovuje. Byla jednou jedna dívka, která se vytrácela. Ne ze světa, ale z pozornosti. Navenek působila silně, elegantně, přirozeně. Měla hlas, styl, charisma. A tak se stala favoritkou. Nepsanou, samozřejmou. Právě proto zůstala bez hlasů. V televizních soutěžích dochází k zvláštnímu jevu. Ten, kdo působí jako jasný vítěz, často vypadne mezi prvními. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože lidé jeho sílu zamění za samozřejmost. „Ten přece pomoc nepotřebuje.“ A tak posílají své hlasy jinam. Tam, kde si myslí, že cítí slabost, bolest, nejistotu. Ale co když tím nevědomky odvracíme zrak od těch, kteří nás potřebují nejvíc? Často říkáme, že jednáme ze soucitu. Ale soucit, pokud nevychází z přítomnosti, ale z minulosti, může být jen ozvěnou staré bolesti. Jen stínem života v přítomnosti. Nevím, jak jste vyrůstali vy, ale v našich životech se občas objeví chv...
Čtěte více »