Být lídrem znamená vést k budoucnosti, poučen minulostí
Na tenhle rozhovor jsem narazil ve videu z programu Leading With Strengths, který Gallup věnuje osobnímu rozvoji a vedení lidí napříč světem. „Svět potřebuje silné lídry – ty, kteří znají své jedinečné talenty a dokážou je použít k řešení nejtěžších výzev lidstva,“ říká úvodní znělka projektu.
V jednom z dílů vystoupil Juan Carlos Pinzón, bývalý kolumbijský ministr obrany, dnes velvyslanec a profesor ekonomie na Princetonu. Jeho pohled na vůdcovství mě zaujal natolik, že jsem se k rozhovoru několikrát vrátil a vybral z něj myšlenky, které podle mě přesahují politiku i geografii a stojí za to, je sdílet.
Jde o několik výseků a úvah, které podle mě vystihují, co znamená vést s vizí, a s pokorou k minulosti. Proto vznikl tenhle text: jako pozvánka k zamyšlení se nad tím, co dnes znamená mít v rukou moc. Zvláště v současné politické situaci, jak u nás doma, tak i ve světě.
I. Když rozhodnutí bolí
Když Juan Carlos Pinzón mluví o válce, nemluví o hrdinství. Mluví o odpovědnosti. O rozhodnutích, která se dělají v minutách a jejichž důsledky trvají celý život.„Velcí lídři,“ říká, „se snaží dělat věci, které jim nepřinesou užitek dnes.“
Tahle věta by mohla být vytesaná nad dveřmi každé školy leadershipu a možná i každého parlamentu.
Pinzón, nejmladší ministr obrany v historii Kolumbie, dvojnásobný velvyslanec v USA a dnes profesor na Princetonu, patří k těm, kdo nezažili krizi z bezpečí kanceláře. Když mluví o vedení, jeho hlas v sobě nese zkušenost z míst, kde rozhodnutí stojí životy. A přesto, nebo právě proto, mluví o naději.
II. Historie se neopakuje, ale rýmuje
„Principy války se nemění,“ říká Pinzón. Zní to jako fráze, dokud si neuvědomíme, že ji vyslovuje člověk, který velel armádě v zemi rozervané půlstoletí trvajícím konfliktem. Pro něj není historie minulost, ale učitel. Je to paměť, která nás varuje, že civilizace nezanikají kvůli zbraním, ale kvůli zapomnění.„Technologie, kultura, lidé – to všechno se mění. Ale základní principy zůstávají.“
Tahle věta připomíná Kahnemanovu teorii o pomalém myšlení. A sice, že moudrost vzniká až tehdy, když se nespokojíme s první odpovědí. Pinzónova síla spočívá v trpělivosti, v schopnosti vidět vzorce, které se vracejí, a přesto nepodlehnout cynismu a aroganci, že to snadno zvládne.
III. Kontext jako tichá síla
Když Pinzón zjistil, že jeho nejsilnější osobnostní rys podle Gallupova testu je Context, byl prý překvapený. „Čekal jsem Command,“ směje se. „Ale pak jsem pochopil, že bez pochopení kontextu by žádné rozhodnutí nedávalo smysl.“Ve světě posedlém daty to zní staromódně. Ale právě schopnost číst minulost dává každému lídrovi nadhled, který algoritmus nenahradí. Kontext není nostalgie. Je to schopnost chápat, že všechno, co děláme, už někdo někdy zkusil, a že je moudré se podívat, jak to dopadlo.
„Co dělají velcí lídři jinak? Dívají se dopředu, ale s pochopením toho, co už jednou svět zničilo,“ říká. To není romantická idea, ale strategie přežití. Video rozhovor je zde.
IV. Rozhodnout se, i když není jistota
„V krizi je klíčové zůstat analytický,“ vysvětluje. „Musíte poslouchat experty, chápat data, ale nakonec rozhodnout sami. A máte na to minuty.“Jeho slova nesou ozvěnu reálných okamžiků: vojenské operace, při níž rozhodoval během pěti minut, zda pokračovat, nebo čekat. Na konci dne zachránili tři rukojmí. Dva zemřeli.
„Udělali jsme, co bylo třeba,“ říká tiše smířený. „Ale dodnes si někdy kladu otázku, jestli to bylo správné rozhodnutí.“ Tahle věta by mohla být shrnutím celé podstaty leadershipu. Mluví o tom, že žádná rozhodnutí nikdy nejsou jistá. A právě schopnost unést nejistotu odlišuje lídra od pouhého manažera.
V. Lídři jsou lidé, kteří se nebojí být neoblíbení
„Musíte být připraveni být nepopulární,“ říká Pinzón. V době, kdy se politika měří podle počtu lajků, zní tohle tvrzení jako vzpoura. Ale skutečné vedení nikdy nebylo o popularitě. V Kolumbii věděl, že bez bezpečnosti nepřijde investice, bez investice práce, bez práce daňové příjmy a bez nich vzdělání a zdraví.„Bezpečnost není cíl,“ říká. „Je to cesta. Prostředek k tomu, aby společnost mohla růst.“ Ale ten, kdo ztratí fokus, prohraje. A ten, kdo chce jen potěšit všechny, zradí nakonec nejen je, ale i sám sebe.
VI. Naděje jako strategie
Když mluví o budoucnosti, mluví s jiskrou v očích|: „Máme technologie, které dokážou řešit věci, o nichž jsme si dřív mysleli, že jsou neřešitelné. Nikdy nebylo víc lidí, kteří se dostali z chudoby. A nikdy jsme neměli víc nástrojů, jak svět měnit k lepšímu.“Pak se usměje: „Jen musíme naskočit do vlaku budoucnosti. A přestat stát na nástupišti.“
Pinzónova naděje není naivní. Je to naděje vojáka, který ví, že optimismus bez disciplíny je jen iluze. Ale disciplína bez naděje je peklo. A já si tak říkám, že právě někde uprostřed mezi těmito dvěma póly, se rodí skutečné lídrovství.
Lekce pro každého, kdo vede – i sám sebe
„Velcí lídři dělají věci, které jim dnes nepřinesou žádný užitek, ale změní budoucnost.“- V té větě se setkává všechno, co Pinzón ztělesňuje, odvaha, trpělivost i víra, že lidskost není slabost, ale síla.A možná právě proto zní jeho hlas dnes tak naléhavě.
Protože ve světě, kde se historie vrací v nových a rafinovanějších podobách, potřebujeme lídry, kteří chápou, že minulost je učitelka, nikoliv pouta.
A že vést znamená jedno jediné: být mostem mezi tím, co bylo, a tím, co být může.
Juan Carlos Pinzón Bueno
V letech 2018–2021 vedl organizaci ProBogotá, zaměřenou na rozvoj strategických projektů pro hlavní město, a v roce 2018 kandidoval na prezidenta a viceprezidenta Kolumbie.
Pinzón má magisterské tituly z ekonomie a veřejné politiky z univerzit Pontificia Universidad Javeriana a Princeton a čestný doktorát z národní bezpečnosti a obrany od Kolumbijské vojenské akademie. Absolvoval také pokročilá studia na Johns Hopkins, Harvardu a Nanyang Technological University. Získal více než 60 ocenění a působí v řadě správních a neziskových rad.
🪞Zrcadlo integrity: cvičení pro rozhodování v souladu s hodnotami
Každý, kdo vede druhé, se dříve nebo později setká s okamžikem, kdy už nelze rozhodovat podle očekávání, ale jen podle vlastní vnitřní osy.
To je chvíle, kdy se z manažera stává lídr – a z lídra mentor.
Článek o Juanu Carlosi Pinzónovi mluví o odvaze dělat rozhodnutí, která se nemusí vyplatit hned.
To je esence integrity.
Protože být lídrem neznamená mít vždy pravdu, ale ustát pravdivost svého postoje.
To, co Pinzón nazývá „velcí lídři dělají věci, které jim dnes nepřinesou užitek“, je v mentorství každodenní praxe.
Mentor musí často stát pevně v klidu, i když jeho žák prochází bouří.
Musí vědět, že pravda, kterou druhému nastaví, není vždy příjemná, ale je potřebná.
A právě tady přichází cvičení, které rozvíjí schopnost rozhodovat v souladu s hodnotami – a přitom zůstat v lidskosti.
1. Princip cvičení: Vědomé zrcadlo
Základem je vědomá práce s vlastním hodnotovým kompasem.
V mentorství je snadné sklouznout k tomu, že se rozhodujeme pro druhé – z loajality, z empatie, z potřeby „pomoci“.
Ale skutečné vedení znamená ukázat druhému jeho vlastní sílu, ne mu ji půjčovat.
Toto cvičení pomáhá rozlišit, kdy jednáš z integritního místa a kdy už se jen snažíš zachránit situaci.
2. Postup krok za krokem
-
Zastav se před rozhodnutím.
Než někomu poradíš nebo se rozhodneš zasáhnout, na chvíli se ztiš.
Nadechni se a polož si otázku: „Jednám teď z klidu, nebo z potřeby?“ -
Zeptej se svého nitra.
V duchu si představ tři slova, která pro tebe znamenají integritu (např. poctivost, respekt, odvaha).
Které z nich by toto rozhodnutí posílilo? Které by oslabilo? -
Podívej se do očí člověku, kterému pomáháš.
Jestli můžeš, udělej to doslova. V očích druhého uvidíš, jestli ho chceš vést, nebo spasit.
Rozdíl poznáš okamžitě.
Spasit chce ego. Vést chce srdce. -
Udělej rozhodnutí – a zůstaň s ním.
Nenech se hned vychýlit pochybnostmi.
V mentorství se učíme stát za svým slovem, i když druhý nesouhlasí.
Protože to, co mu předáváš, není rada, ale zkušenost tvé vlastní cesty. -
Reflektuj.
Po každém setkání si napiš pár vět: Kde jsem jednal z integrity? Kde z potřeby být přijat?
Tím se stáváš vědomým pozorovatelem svého růstu – a zároveň lepším průvodcem pro ostatní.
3. Na co si dát pozor
-
Neplést integritu s tvrdostí.
Integrita není nepružnost. Je to schopnost být pevný, a přitom vnímavý.
Pokud necítíš srdce v rozhodnutí, zkontroluj, jestli to není jen obrana ega. -
Pozor na únavu.
Unavený mentor snadno ztrácí citlivost a sklouzne k direktivnosti.
Ujisti se, že dřív než někoho povedeš, máš sám doplněnou energii. -
Nečekej vděčnost.
Skutečné vedení není populární.
Ale jeho plody přicházejí později – jako tichý respekt těch, které jsi pomohl postavit na vlastní nohy.
4. Kdy a kde cvičit
Toto cvičení můžeš praktikovat kdykoli, když tě čeká rozhodnutí s dopadem na druhé:
v týmu, při koučovacím sezení, při rodinné konverzaci nebo dokonce při volbě mezi dvěma projekty.
Nejde o techniku, kterou musíš provádět formálně.
Je to způsob, jak se ztišit, sladit se svými hodnotami a pak jednat v souladu s nimi.
Čím častěji to uděláš, tím víc se integrita stane tvým přirozeným jazykem.
5. Přínos: Proč to dělat
-
Naučíš se vnímat rozhodnutí jako proces růstu, ne jako zkoušku.
-
Získáš vnitřní jistotu, která se přenáší i na tvé klienty nebo tým.
-
Budeš umět rozhodovat s klidem, ne pod tlakem.
-
A především – začneš vést druhé ne tím, co říkáš, ale tím, kým jsi.
6. Výzva
Zkus to dnes.
Až budeš příště radit, zastav se na dvě vteřiny a zeptej se:
„Mluvím teď z moudrosti, nebo ze zvyku?“
Těch pár okamžiků ti může změnit vztah, atmosféru setkání i vlastní klid.
Integrita není velké slovo.
Je to drobný čin, který opakuješ každý den, dokud se z něj nestaneš ty sám.
Protože – jak říká Pinzón – „velcí lídři dělají věci, které jim dnes nepřinesou užitek, ale změní budoucnost.“ Začni u sebe. Dnes. Teď.
Komentáře
Okomentovat